ĎÁBELSKÉ BYTOSTI MEZI NÁMI
V rodině paní Miroslavy z Třebíče se již několik generací vypráví hrůzu nahánějící historka o události, kterou zažila jedna žena z jejich příbuzenstva. Pracovala na statku a a zrovna byl čas senosečí, takže se měla co ohánět při obracení a hrabání sena. Toho dne se nevrátila na oběd a statkářka hubovala, kde se toulá, protože měla před tím, než půjde znovu na luka, ještě poklidit kravce ve chlévě. Jenže děvče se neobjevilo ani navečer, a tak poslali čeledína, aby se po ní podíval. Domů ji přinesl s horečkou, našel ji tam ležet v mdlobách. Děvče několik dní blouznilo, vykřikovalo něco o ďáblu. I když bylo děvečce později lépe a začala znovu pracovat, nikdy se úplně nezotavila. Cítila často zimu a chlad, občas se zdánlivě bezdůvodně roztřásla. O tom, co se jí tenkrát stalo, mluvila jen málo. Vlastně jen své sestře svěřila, že se na louce náhle objevila divná černá postava. Když na ni pohlédla, uvědomovala si jen žhnoucí žluté oči, které ji doslova přikovaly k zemi, zbavily síly k jakémukoliv pohybu, nemohla ani vykřiknout, strach jí prudce sevřel hrdlo tak, že nevydala hlásku. Ještě prý uslyšela strašlivý chechot a víc si nepamatovala. Jenže tím celý příběh zdaleka neskončil. Bytost (nebo je jich víc?) s divnýma očima se podle všeho dál pohybuje mezi námi. Dokazují to dvě na sobě nezávisle podaná svědectví. V jednom případě se setkal pražský astrolog a numerolog se ženou, jež měla pohled, který se mu vryl navždy do paměti. Její oči prý nevypadaly jako lidské, byly chladné a pronikavé, neobvyklé žluté barvy. Nikdy dřív nic takového nespatřil a mráz mu běží po zádech, když si na to jen vzpomene.
Také paní Lenka ze severních Čech měla tu čest. Vracela se k večeru domů a spěchala, nebylo totiž zrovna přívětivě - pršelo. Náhle ji zarazil nepříjemný pocit a přinutil zůstat stát. Před sebou uviděla tmavý obrys postavy, není si vůbec jistá, jestli to byl muž nebo žena. Co ale viděla naprosto jasně a zřetelně, byly opět žlutě zářící oči: "Okamžitě jsem se snažila zmobilizovat všechnu sílu a vytvořit si kolem sebe ochranu. Cítila jsem ledový dotek na srdci, zlo, které se od bytosti šířilo, vnitřní hlas mi napovídal, že musím co nejrychleji zmizet." podařilo se, paní Lenka sice měla chvíli dojem, že nedokáže pohnout nohama, přece jen ale panické ochromení překonala a utekla do bezpečí. Co je to za záhadné bytosti a co od nás chtějí? Jde snad o vyslance pekla, kteří hledají nedotčené duše, které by uchvátili do svých spárů?
(Vyšlo v časopise "Spirit", číslo 40/2010)