ČÍSLO 666
(Na původním blogu s datem 10.3.2009)
Na začátku devadesátých let, když jsem s duchovním životem začínala, jsem si kladla otázku, proč se satan jmenuje Lucifer, to znamená "světlonosič", když je to pán temnot. Mnohým se tohle bude zdát přinejmenším úsměvné - bádat nad takovou pitomou otázkou. Pro můj život otázka nepodstatná, jen moje příslovečná zvědavost mi nedala pokoje. Vycházela jsem jen z toho, že když existuje dobro a zlo, existuje Světlo a temnota, noc a den a tak dále, musí jako protipól Světla existovat temnota. Bytosti světelné a bytosti temné. Nikdo mi na tuto otázku nedokázal odpovědět a vysvětlení křesťanů o padlých andělích mi nestačilo.
Jednou jsem byla na návštěvě u svého bratra na Slovensku. Vyprávěl mi, jak jel na kole z práce, z odpolední směny. Proti němu jelo auto, které ho silně oslňovalo, přímo do očí, takže musel z kola sesednout - pro to oslňující světlo nic neviděl, a počkat na kraji silnice až auto přejede. Otočil se za autem a jediné co viděl bylo číslo SPZ, ale všiml si pouze třech čísel, čtvrté si buď nezapamatoval, nebo pro oslnění neviděl. To číslo bylo 666. V tom okamžiku jsem celý problém pochopila. Najednou se mi "rozsvítilo".
Světlo Pravdy je jako den, když vidíte všechno v čistém světle: lidi kolem sebe, přírodu, věci. "Světlo" temnoty je jako reflektor, který vám svítí do očí. Je to světlo, ale nenividíte nic. Když se nad tím zamyslíte, tak to vysvětluje, proč někteří lidé z duchovního hlediska vidí jen sami sebe a nic víc. Temnota nená nejmenší zájem, aby lidé prohlédli a tak nese své oslepující světlo a svítí lidem do očí. Chce to velkou odvahu vystoupit z řady, být jiným než většina. Postavit se na krajnici a počkat až oslepující světlo zanikne.
V okamžiku kdy si vyberete jasný den před reflektorem, stáváte se divným pro ostatní. Být jiným, vidět jinak, smýšlet jinak, žít jinak než většina je podnět k pronásledování. Vím, že mne nikdo neukamenuje, ale přesto je člověk jinak smýšlející a cítící denně kamenován výsměchem, kritikou, znevažováním a podobně.
Velmi se mi líbí výrok z jednoho romantického sci-fi filmu o cestování časem. Jmenuje se "Kate a Leopold". Když byl Stuard v nemocnici a dostal se na psychiatrické oddělení, protože mu nikdo nevěřil, že objevil trhlinu v čase. Vykládal jedné ženě, že je jako pes, který viděl duhu a ostatní psi mu nevěří. Protože pes je barvoslepý a duhu nikdy vidět nemůže...