3. ČÁST

Druhá poznámka – k detoxikaci:

Doktor Igor Bukovský ve své knize „Hledá se zdravý člověk“ na krásném příkladu popisuje význam pohybu při detoxikaci. Než přišly do módy papírové sáčky, měly vysavače hadrové sáčky. Po nějakém čase vysavač přestal sát – ztratil tah. Proč? Sáček byl přeplněný, ucpaný nečistotami. Bylo nutné sáček vyndat, jít s ním k popelnici a pořádně s ním zatřepat – vyprášit ho. Po vyprášení měl vysavač zase na nějakou dobu dobrý tah.

Víte, jak se buňka zbavuje toxinů? Úplně stejně. Je nutné s ní „zatřepat“, „vyprášit ji“. Jak se to dělá? Pohybem! Stačí rychlá chůze, tenis, plavání, fotbal...prostě zaměstnat svaly – 3x týdně 30 minut!

Pokud to neděláme, buňka „nemá tah“ (nedává výkon), trpí, živoří nebo umírá…

Obezita nebo nadváha je však pouze jeden z příznaků, kterými lidé trpí v důsledku našeho strašného stravování.

Další důsledky.

Na potoce u mé babičky jsme jako děti často viděli ve vodě pstruhy a raky. Pak jednou zmizeli raci a následně pstruzi. Proč? Protože oni nedokáží žít ve znečištěné vodě.

Na svých cestách jsem často viděl potoky a řeky, kde byla křišťálově čistá voda, a také potoky a řeky, kde byla voda barevná, smradlavá, pokrytá hnusnou pěnou a po hladině pluly chcíplé ryby břichem vzhůru. Všimli jste si, že ta smradlavá a špinavá voda, která hubí ryby, vyhovuje potkanům?

Naše tělo je z 60% tvořeno vodou – dá se tedy říci, že naše buňky „plavou ve vodě“ (tkáňový mok). Správné složení tkáňového moku se dá připodobnit ke krásné, čisté vodě s obsahem správných živin.

Pokud se stravujeme špatně- cpeme se levnými , umělými náhražkami jídla plného chemie od našeho potravinářského průmyslu, tkáňový mok se začne podobat smradlavé stoce odpadního kanálu. Jak potom chceme, aby naše buňky správně fungovaly? Každá buňka může žít jenom z toho, co sníme! Nějakou dobu se buňky snaží fungovat, ale pak podlehnou – a přijde nemoc. Rozmnoží se „potkani“. Jdeme tedy k lékaři a on nám předepíše léky. My pak do té stoky nasypeme chemii (jedy), abychom potkany vyhubili. Jenomže to nemůže pomoci, protože naše buňky dále žijí ve stoce a postupně umírají (jako ti pstruzi a raci)…

Jak poznám, že jsem se stal obětí potravinářského průmyslu?

Zde jsou příznaky:

Únava, deprese, bolesti svalů, nespavost, zažívací potíže, ztráta koncentrace, bolesti hlavy, kožní problémy, alergie, vysoký nebo nízký krevní tlak, svědění kůže, zvýšená lámavost nehtů, padání vlasů, oslabení imunity, chronické infekce a záněty, vaginální záněty, osteoporóza, artróza…

Trápí vás některá z těchto věcí?

Potom máte problém. Problém ze stravování. Z nedostatku toho, co naše tělo potřebuje ke správnému fungování. Z překyselení a z otravy organismu jedy z našich střev.

Výrobci potravin se hájí (a zástupci kontrolních úřadů to potvrzují), že množství chemikálií (škodlivin) nepřesahuje povolenou normu. To je většinou pravda. Už se ale nemluví o tom, že norma neříká, že chemikálie nejsou škodlivé, ale pouze stanoví hranici, jejíž překročení je již nebezpečné. Jen si uvědomte, jaký je poplach, když se tato hranice překročí! Jinými slovy – jk to trefně vyjádřil jeden novinář – pokud je to v normě, „jedná se o lehkou otravu v mezích zákona“.

Jsme to, co jíme.

Píše se rok 2002. Nad jižními Čechami se sráží 3 bouře a na zem padá obrovský přívalový déšť. Zdvihá se mohutná přívalová vlna, která ničí vše, co ji stojí v cestě. Žene se skrz celé Čechy, přes Prahu a další města až k Ústí nad Labem, kde pokračuje do Německa. Škody jsou obrovské.

Dáváme dohromady tými dobrovolníků, nářadí, ochranné pomůcky a vyrážíme na pomoc do jedné z nejvíce postižených oblastí u Mělníka. Mapujeme škody a vytváříme plán pro nejúčinnější pomoc. Některé domy jsou plné bahna, jiné jsou pobořené. My však narážíme na zvláštnost: u některých pobořených domů nejsou nikde cihly. Půlka domu prostě zmizela! Beze stopy! Zůstaly tam věci z místností, avšak cihly nikde. Jak to? Při bližším zkoumání se ukázalo, že půlka domu byla postavena z vepřovic – cihel z vysušeného bláta, zpevněného slámou. Pod omítkou to nebylo vidět. Když však přišla záplava, tyto cihly se rozpustily a zdi prostě zmizely – odtekly s vodou.

Stejné je to s námi. Naše tělo můžeme postavit z kamenů, z vypálených cihel, nebo také z vepřovic. Jsme to, co jíme. Když jíme odpadky, dostaneme smetiště. Pravda se ukáže nejvíc při zatěžkávacích zkouškách, např. Když prochladneme. Jak můžeme očekávat dlouhý a skvělý život, když jíme mrtvou hmotu plnou chemie?

Odpoledne po jídle bychom měli být čilí, ožilí a rozechvělí. Chronická podvýživa však vede k chronické únavě. Pokud je váš mozek hladový, podvyživený nebo otrávený, budete mít deprese.

Opravdu jsme to, co jíme?

Na přednášce prof. Dr. Waltera J. Veitha „Tajemství genů“ doktor ukázal ohromující věc. Včelí královna i dělnice mají naprosto stejné DNA. Jak to, že je dělnice menší – vlastně „zakrnělá“? Podle DNA by měly být naprosto stejné! Je to tím, že určité soubory genů jsou u ní vypnuté. A víte, co se stane, když včelí královna zahyne? Některou dělnici začnou živit jako královnu mateří kašičkou – a promění se v královnu! Včelaři to znají. Avšak – jak to je možné? Mateří kašička způsobí, že se u ní zapnou jiné geny a dojde k jinému vývinu jejího těla.

Co to znamená???

Že jídlo dokáže zapínat a vypínat skupiny genů v naší DNA a může úplně změnit naši osobnost!!!

Včelí dělnice je dělnice proto, že „podvýživou“ u ní došlo k vypnutí určitých genů.

Naše tělo se skládá z mnoha různých tkání – kosti, kůže, svaly, játra, krev atd. Ve všech buňkách však máme naprosto stejný kód DNA. Jak to, že máme různé tkáně? Jednoduše proto, že v každé tkáni jsou určité skupiny genů vypnuté – v každé tkáni jiné. To je v pořádku – tak je to v DNA naprogramované. Ovšem podvýživou může dojít k vypnutí nebo zapnutí genů, které by vypnuté nebo zapnuté být neměly!

Vypnutí určitých genů má za následek také naše stárnutí a mnoho dalších věcí – podle posledních objevů z LiveGen Technologies dokonce možná i obezitu.

Jestliže jídlo dokáže zapínat nebo vypínat geny, důsledky toho, co jíme, jsou nedozírné!

To, co jíme, může proměnit naši psychiku, naši osobnost, naši podobu (vzhled) a ovlivňuje to, jak rychle a jakým způsobem budeme stárnout.

Zjistil to před lety již doktor Weston A. Price, který objevil, že nedostatečná výživa zužuje obličej a úzká zubní klenba způsobuje křivé zuby (kolik dětí dnes nosí rovnátka?), zužuje nosní průchody, takže lidé mají tendenci dýchat ústy (a chrápat), zužuje pánev, což ztěžuje porod atd.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.