O DVOU PRADLENÁCH

J. Broučková:

Bylo - nebylo.

Před dávnými časy zavítal do malé vesničky, která ležela na břehu říčky, potulný kazatel. V té době to nebylo nic neobvyklého. Mnoho takových potulných kazatelů chodilo krajem. Kazatel se zastavil a začal kázat. Vesničané se k němu sbíhali. Byli to chudí, prostí lidé; neměli tenkrát ještě vymoženosti moderní doby: rádio, televizi a různé přehrávače; jejich uši nebyly ohlušeny hudbou z reproduktorů, a proto byli zvědaví na každou novinku.

Vzali s sebou i svoje nemocné; za ruku přivedli slepé a pomatené a přinesli i lůžka s těžce nemocnými, aby si i oni vyslechli kázání a zároveň se vyhřáli na sluníčku. A tak se kolem kazatele nakonec sešla celá vesnice, aby si vyslechla kázání.

Všichni obyvatelé ale kázání neposlouchali. Dvě ženy, které právě v říčce praly prádlo, zajímalo úplně něco jiného. Začaly se totiž právě hádat o amanta. Nejdříve po sobě házely zlými slovy a potom se začaly navzájem tlouci po hlavách mokrými hadry. Nakonec se popadly do křížku. Přetlačovaly a potápěly jedna druhou a válely se v bahně u břehu.

Hlasitý souboj vesničany zaujal. Lidé se rozdělili na dva tábory. Jedni fandili jedné ženštině, druzí její sokyni. Halasně na ně pokřikovali a dokonce uzavírali i sázky na to, která zvítězí, a také zapáleně popisovali dění těm nemocným, kteří znaveni slabostí nemohli zápas sami pozorovat. Všude byl křik a pozdvižení.

Kazatel si hluku nevšímal a dále pokračoval ve svém kázání.

Kázal o prorokovi, který prochází krajem. Teď je právě nedaleko odsud. Tomu prorokovi svítí oči jako hvězdy a jdou za ním zástupy lidí. A on činí zázraky: Mění vodu ve víno, slepí prohlédají, chromí vstávají ze svých lůžek, z pomatených vyhání zlé duchy a démony. Dokonce i mrtvé dokáže oživit. Říkají o něm, že je Syn Boží, a ten, kdo ho bude následovat, získá si věčný život.

Mezitím se obě ženy úplně unavily, přestaly zápasit a ležely umáčené, špinavé a potrhané na zabláceném břehu. I kazatel skončil svoje kázání. Vesničané se rozpačitě sbírali k odchodu. Z kázání neslyšeli ani slovo. Shledávali svoje slepé a pomatené, zvedali lůžka se svými nemocnými a mrzáky a vraceli se nenaplněni do svých nuzných příbytků.

Také kazatel odcházel. Se smutným výrazem ve tváři mizel za ohybem řeky. Odcházel za tím, kterého zvěstoval.

Bylo? Nebylo?

(Zdroj: www.ao-institut.cz)