MISTR

Kdysi dávno mluvil jeden Mistr k davu lidí. Jeho poselství bylo tak krásné, že všivhni byli jeho slovy lásky dojati. V davu byl muž, který poslouchal každé Mistrovo slovo. Byl to muž velice pokorný a měl velké srdce. Mistrova slova ho tak dojala, že se rozhodl pozvat ho do svého domu.

Když Mistr ukončil svou řeč, muž k němu přistoupil, podíval se mu do očí a řekl: "Vím, že stěží můžeš vyslechnout má slova. Ale mé srdce je otevřené a já k tobě cítím tak velkou lásku, že tě musím pozvat do svého domu. Chci ti připravit to nejlepší jídlo. Neočekávám, že mé pozvání přijmeš, ale musel jsem ti to říci." Mistr se podíval muži do očí a s krásným úsměvem řekl: "Všechno připrav. Já přijdu." Pak odešel.

Když muž uslyšel tato slova, srdce mu naplnila velká radost. Nemohl se dočkat, až Mistrovi poslouží a vyjádří mu svou lásku. Bude to nejvýznamnější den jeho života: Mistr ho navštíví. Muž koupil to nejlepší jídlo a víno a vybral ty nejlepší šaty, aby je Mistrovi daroval. Pak pospíchal domů, aby všechno připravil. Uklidil v celém domě, připravil to nejlepší jídlo a prostřel stůl. Srdce mu přetékalo radostí, protože Mistr měl už brzy přijít.

Muž netrpělivě čekal, když někdo zaklepal na dveře. Dychtivě otevřel, ale uviděl tam starou ženu. Ta semu podívala do očí a řekla: "Mám hrozný hlad. Můžeš mi dát krajív chleba?" Muž byl trochu zklamán,  protože neviděl Mistra. Podíval se na ženu a řekl: "Pojď dovnitř, prosím." Posadil ji ke stolu, který prostřel pro Mistra a nabídl ji jídlo, které pro Mistra připravil. Byl však netrpělivý a už se nemohl dočkat, až žena dojí. Stařena byla dojata jeho štědrostí. Poděkovala mu a odešla.

Muž opět prostřel stůl pro Mistra, když někdo znovu zaklepal na dveře. Tentokrát to byl jakýsi cizinec, který cestoval pouští. Cizinec se podíval muži do tváře a řekl: "Mám žízeň. Můžeš mi dát něco k pití?" Muž byl opět trochu zklamán, protože neviděl Mistra. Pozval cizince dovnitř a posadil ho ke stolu, který prostřel pro Mistra. Nalil mu víno, které chtěl dát Mistrovi. Když cizinec odešel, muž znovu všechno připravil.

Někdo opět zaklepal na dveře. Když muž otevřel, uviděl malé dítě. Dítě se na něho podívalo a řeklo: "Je mi strašná zima. Můžeš mi dát nějakou deku?"  Muž byl trochu zklamán, protože neviděl Mistra, ale když se podíval dítěti do očí, pocítil v srdci lásku. Rychle přinesl šaty, které chtěl dát Mistrovi a oblékl je dítěti. Dítě poděkovalo a odešlo.

Muž opět všechno znovu připravil. Potom čekal dlouho do noci. Když si konečně uvědomil, že Mistr nepřijde, byl zklamán, ale okamžitě mu odpustil. Řekl si: "Věděl jsem, že nemohu očekávat, že Mistr přijde do tohoto skromného domu. Ačkoli slíbil, že přijde, muselo mu v tom zabránit něco důležitějšího. Sice nepřišel, ale aspoň mi řekl, že přijde, a to stačí, abych měl radost."

Pomalu uložil jídlo a víno a šel do postele. V noci se mu zdálo, jak Mistr přišel do jeho domu. Měl velkou radost, ale nevěděl, že se mu to jen zdá. "Mistře, už jsi tady! Dodržel jsi slovo." Mistr odpověděl: "Ano, už jsem tady, ale byl jsem tu už předtím. Měl jsem hlad a ty jsi mi dal najíst. Měl jsem žízeň a ty jsi mi dal víno. Byla mi zima a ty jsi mi dal šaty. Všechno, co děláš pro druhé, děláš pro mě."

Muž se probudil a srdce mu přetékalo radostí, protože pochopil, co ho Mistr  naučil. Mistr ho miloval tolik, že mu poslal tři lidi, aby mu dal toto důležité ponaučení: "Mistr žije s každým. Dáš-li jídlo člověku, který hladoví, dáš-li vodu člověku, který žízní, dáš-li šaty člověku, kterému je zima, dáváš lásku Mistrovi."

(Vybráno z knihy Dona Miguele Ruize "Láska, vztahy a přátelství")