och Majka je mi to moc a moc luto čo preživate verim že sa Ti manžel uzdravi a že toto covidove šialenstvo konečne niekto zastavi aj z našho okolia par ludi zomrelo po očkovani a taktiež maju hnusne vedlajšie učinky ale tiež kopec zaočkovanych ---hrdinov to zatajuju čo vôbec nie je dobre velmi velmi vam želam moc a moc zdravička
ZLOČINECKÉ SPIKNUTÍ
Všichni víme, v jaké bláznivé době žijeme, ale ne každý si uvědomuje, že toto je doba válečná. Válka proti lidem a všemu lidskému. Poslední válka mezi temnotou a Světlem. Žijeme opravdu v biblických časech...
Dlouho jsem váhala, zda vám sdělím to, k čemu se právě chystám, ale myslím, že je to potřebné. Přímé, doslova očité svědectví.
Můj manžel šel na plánovanou operaci kyčle. Čekací doba na takovou operaci je tady jeden rok. Jenže jeho obvoďačka mu řekla, že pokud se nenechá opíchat tím sajrajtem, nebude moci být operován. Manžel se podvolil.
Ihned po aplikaci smrtícího koktejlu mu bylo strašně zle, doktorka ho zadržela na dvě hodiny v ordinaci. Bála se, zda v takovém zdravotním stavu a po takové prudké reakci dojde domů bez úhony.
Doma mu bylo stále velice špatně. Měl pocit, že mu odumírají nohy, obzvlášť pravou nohu si necítil a nemohl normálně chodit. Na druhý den to bylo lepší, jen říkal, že se mu pod nohama vlní země, jakoby chodil po vodě. Od třetího dne potíže pozvolna ustupovali, ale ty první dva dny po vražedné včeličce jsem se opravdu hodně bála o jeho život. Po týdnu již byl v "pořádku".
Devátého srpna jsem manžela vyprovodila do nemocnice. Pustili mne jenom ke dveřím příslušného oddělení. Bez testu a bez včeličky nejsem člověk...
Desátého srpna byl manžel operován a strávil v nemocnici asi deset dnů. Pak jej převezli do rehabilitačního centra. Rehabilitoval pouze týden, protože dostal horečky. Nasadili mu nějaká antibiotika a přikázali klid na lůžku. Pak zase několik dnů cvičil, a opět ho skolily horečky. Znovu postel a antibiotika... Když dostal vysoké horečky potřetí, převezli ho zpět do nemocnice na důkladné vyšetření. V nemocnici mu byl diagnostikován zánět močových cest. Opět antibiotika, infuze... A skončil s vývodem... Teď již bude chodit s pytlíkem navždy.
Tlačí se mi slzy do očí, bolí mne to nesmírně. Můj manžel takhle hrozně trpí, je to strašné.
Jednou večer přijel k nám pán, který má na okraji našeho lesa včelstva. Přinesl nám dvě sklenice medu a ptal se, zda bychom mu ten dotyčný les neprodali. Řekla jsem mu, že o tom rozhoduje manžel, který je právě v rehabilitačním centru a již podruhé je na antibiotikách. Že jeho operace byla podmíněna vakci,na,cí. Ptal se, zda ty horečky jsou důsledkem tohoto zločinného aktu. Popravdě jsem odpověděla, že to nemůžu ani potvrdit, ani vyvrátit, protože můj manžel trpí mnoha dalšími nemocemi.
Když ho ale horečky složily potřetí, již jsem ani na chvíli nepochybovala, že je to fakt důsledek toho vpíchnutého očička...
Po dvou měsících mi manžela přivezli z nemocnice domů. V strašlivě zuboženém stavu... Musela jsem se držet, aby hlasitě nebrečela a nenaříkala. Musela jsem být silná. I kvůli němu. Dva dny bylo jakž-takž. Snažil se i chodit, i na dvůr vyšel. Třetí den již bylo opravdu zle. Nemohl vstát z postele, i když máme postele vysoké - po první operaci kyčle před třemi roky jsme přikoupili další matrace. Trvalo nám to společným úsilím hodinu. Ani z křesla nedokázal vstát, i když měl dva vysoké podsedáky. Musela jsem mu pomáhat. Všechno ho vysilovalo, dokonce i hovor. Na další den chtěl jít na polikliniku k urologovi. Objednaný termín byl na pondělí, ale protože ho z nemocnice pustili až ve středu, termín návštěvy nemohl dodržet. Bylo absolutně nemyslitelné, aby se nějak dostal do Žďáru. Do auta by nenasedl, k autobusu to bylo v jeho stavu daleko a pak ve městě od autobusu na polikliniku - no prostě absolutně nemožné. Celý se třásl, bolely ho ramena. Viděla jsem, že je potřeba další hospitalizace, ale on chtěl mermomocí na polikliniku. Objednala jsem sanitku. Jinak by se nikam nedostal. Sanitka přijela do patnácti minut. S řidičem sanitky nám to trvalo půl hodiny, než jsme ho dostali z postele do kolečkového křesla a pak do sanitky.
Když saniťák viděl, v jakém stavu je manžel - bolesti, slabost, třes - řekl, že nemá vůbec cenu vézt ho na polikliniku, že nás zaveze rovnou do nemocnice na urgentní příjem. Manžel se zuby - nehty bránil návratu do nemocnice. V tento den jsem pochopila, proč. Na urgentu po nás chtěli nějaký papír, jakési doporučení lékaře či co... Dlouho jsme čekali, než nás vzali do ordinace. Mladý lékař se od svého stolu ani nezvedl, vůbec ho neprohlédl, neproklepal, prostě nic... Jen si zapisoval, co jsem mu říkala o manželově zdravotním stavu. Později jsem viděla v papírech, že zapsal sotva půlku z toho, co jsem říkala. Pouze sestra mu natočila EKG, vzala mu krev. Také s odběrem krve byl problém. Najít žílu k odběru - hotový zázrak. Když měl jít manžel z lůžka opět do kolečkového křesla, sestra jej bezohledně rychle stáhla. Manžel až vykřikl bolestí, a když sestra uviděla v mých očích zhrození, omouvala se, že ony to tak dělat musí, kvůli tomu, aby si nezhuntobaly záda! Ale že by pomohl tem mladý lékař? Jedině snad když bych jim strčila každému deset tisíc, pak by se možná k mému manželovi chovali jako k člověku. Pochopila jsem, proč manžel nechtěl do nemocnice za nic na světě. Atmosféra těžká, hustá, odporné energie, ten lékař mi připomínal zombie...
Další půl hodinu jsme čekali na chodbě na zřízence, který pak převezl manžela na internu.
Pak jsem ho neviděla až do včerejška. Nikdy mne k němu nepustili. Bez testu a bez včeličky. Je to strašlivá křivda! Nespravedlnost, která bolí až do morku kostí. Jsem naprosto zdravá. Proč nás takto režim trestá? Za co?! Že si dovolujeme být zdraví? Nebo za to, že pečujeme o svou imunitu? Anebo proto, že jim ty lži a absurdnosti nežereme?
(Promiňte mi ten vulgární výraz. Je mi těžko, přetěžko. Strašně to bolí. Oči mne pálí od zadržovaného pláče.)
Před asi týdnem jsem se večer v posteli modlila růženec. Bylo to intuitivní, normálně se tuto modlitbu nemodlívám. Při druhém desátku jsem slyšela informaci "shora": Svatý Peregrín! V létě jsem byla na výlet v Polné, v tamním kostele mají kapličku svatého Peregrína a paní průvodkyně mi o něm vyprávěla, prý na jeho přímluvu se lidé i z rakoviny uzdravují. Přerušila jsem modlitbu a šla jsem si vyhledat informace o tomto italském světci na internet. Pak jsem jej poprosila o pomoc a přímluvu za mého manžela. Poté jsem pokračovala v modlitbě. Při třetím desátku jsem dostala informaci, že všechny tyto komplikace u manžela jsou následkem té vpíchnuté mňamky a že to začíná útočit i na hlavu. Zmohla jsem se jen na vzlyk "Bože, pomoz, Bože, smiluj se!" Pak jsem vnitřím zrakem viděla - byla to vize, žádná fantazie - jak Pán Ježíš stojí u manželova lůžka a jak vložil na něho ruce... Najednou jsem otevřela oči a co nevidím? Za oknem jasně zářil Jupiter. V této době nejjasnější hvězda na obloze. Jak jsem zářící Jupiter zahlédla, okamžitě jsem věděla, že moje prosby byly vyslyšeny. Bylo to zázračné, vždyť celý den bylo zataženo. Když jsem se ten třetí desátek domodlila, opět jsem vzhlédla oknem k obloze. A co myslíte? Opět tma, temnota, ani jedna jediná hvězdička vidět nebyla. Bylo to hmotné potvrzení vyslyšené modlitby.
Co se tedy stalo? Manžel je stále v nemocnici. Ale jeho stav se ani nezhoršuje, ani nezlepšuje. Stalo se to, že Pán Ježíš NEUTRALIZOVAL všechno to svinsto zanesené do jeho těla inj,ekcí. To je nejdůležitější věc. Můj manžel byl zachráněn! Jinak by mi následkem vynuceného očičkování zemřel. Teď už se uzdraví. Chvála Tobě, Pane!
Včera jsem konečně svého manžela viděla, mohla jsem ho navštívit. Jen díky mé úžasné a obětavé dceři. Já nejsem řidič, tím to mám mnohem komplikovanější. Dcerka zařídila testy v Hlinsku. Dělají to tam i v neděli a bez objednání. Měla jsem z toho strach, ale řekla jsem si, že je to moje oběť z lásky k manželovi. A že není odvážný ten, kdo se nebojí, ale ten, kdo se bojí a přesto do toho jde. Všechno jsem vložila do Ježíšových rukou.
V testovacím centru již byla fronta, ale šlo to rychle. Velmi se mi ulevilo, když bylo možné udělat výtěr z úst, ne z nosu. Výsledek - ó jaké překvapení - negativní!
Jely jsme tedy do nemocnice, obě. S papírem. Sestra už již když mne uviděla, byla připravena zase mne poslat pryč. Ale s čerstvým papírem nemohla. Tak jsem konečně mohla navštívit manžela. Úplně ožil, když nás uviděl. Je strašné být tak dlouho v takové izolaci od rodiny, jen kvůli jakémusi cáru papíru, který potvrzuje, že jsem naprosto zdravá. Křivda, nespravedlnost. Jinak se to říct nedá.
Manžel měl být již před týdnem převezen na jiné oddělení, kde bude o něj lépe postaráno a kde bude moci rehabilitovat a cvičit. Telefonovala jsem i lékaři, co a jak je s manželem, že proč je pořád na interně. Říkal, že na ODN není volné lůžko, že to bude nejdříve možné až ve středu. Manžel mi dnes ráno telefonoval, že ho převezou již zítra. To mne potěšilo.
Nevím, kdy jej zase uvidím. Mé srdce je s ním stále, ale co naplat - pohlazení, vlídné slovo a blízkost blízkého člověka pacientovi pomůže víc.
Bezpochyby jde o zločinecké spiknutí. Celá ta cov.i,d taškařice byla plánována. Patenty na moribundus, jakož i na testy, byly zapsány dlouho předtím, než tuhle šaškárnu celosvětově spustili. Vyvraždit, zotročit a zničit co nejvíce lidí - to je cíl zločinců za oponou. Komedianti ve vládách jsou jen jejich slouhové. Lidé jsou ničeni propagandou. Nutí lidi nosit náhubky, aby "vyrobili" co nejvíce nemocných. Zdraví lidé jsou nebezpeční! Proč?!
Když vypukla domnělá "plán,de,mie" neslyšela jsem o nikom, kdo by onemocněl či zemřel. Zato zprávy o tom mlely ustavičně. Později ano, pak jsem poznala pár lidí, kteří si tím prošli. Jenže na tuto ne-moc existují velmi účinné léky!!! Proč tito lidé nebyli léčeni? Protože léky jsou příliš levné? Protože skutečně pomáhají?
Vylhaná čísla nakažených, nemocných a podobně. Lež, lež, lež, samá lež. Vím dobře, jak to v nemocnicích vypadalo. Jedna moje dobrá známá, skoro příbuzná, v nemocnici pracovala. Vím, proč a jakým způsobem byly nemocnice uměle přeplněné...
Zato teď, když je propagována "tečka", vím již o čtyřech záhadných úmrtích!!! Po druhé dávce vražedného patoku! A lékaři jen krčí rameny - snad mrtvička!
Jedna paní mi tvrdila, že se nechala očip-ovat, pardon - očičkovat, a že se cítí dobře, nic jí to nedělá. Ale moje dcera, která ji zná lépe a déle, mi řekla, že to není pravda. Tato paní má také velké zdravotní problémy a poté, co si nechala píchnout druhou dávku, tak už nemůže spát. Bez prášků již nikdy normálně neusne...
Lidé probuďte se! Jde o váš život! Nenechte se zabíjet injekcemi. Nedovolte, aby vás indoktrinovali a programovali! Hledejte si informace, pátrejte po pravdě. Vraždící monstra dnes chodí v luxusních oblecích s kravatou, anebo v bílých pláštích. Omlouvám se všem čestným, lidským a soucítícím lékařům, kteří i v této době zůstali lidmi. Vážím si jich, ale - bohužel - těch covi,dismem načisto zblbnutých je zřejmě více...
Diskusní téma: ZLOČINECKÉ SPIKNUTÍ
Re: zločinecke spiknuti
Datum: 19.11.2021 | Vložil: Ďakujem...
... za tvoje slová. Práve dnes sa Pavel vrátil z nemocnice, je na dobrej ceste k uzdraveniu. Aj tu veľa ľudí zomiera na následky injekcie. Môj budúci zať bol už na štvrtom pohrebe behom pol roka... Je to strašné, čo sa deje.