V JÁMĚ LVOVÉ
Včera jsem musela navštívit svého lékaře na poliklinice. Jsem zdravá, ale potřebovala jsem, aby mi napsal léky na diabetes na další tři měsíce.
Je samozřejmostí, že nejdu nikam bez vroucí modlitby. Všude chodím s Ježíšem. V čekárně lékaře byli čtyři lidé, já byla pátá na řadě. Vypadalo to na hodinu čekání. Nejdříve jsem si udělala meditaci na ochranné Světlo. Snažila jsem se velice, ale šlo to těžko a ztuha. Jako kdybych ztratila schopnost představivosti... Přesto jsem meditaci dokončila. Byla jsem v ochraně a pod ochranou.
Překvapilo mne, o čem se lidé baví. "Konečně dostanu třetí tečku!". "Tato doba je tak hrozná! Už se mluví o čtvrté tečce!". V tomto duchu lidé mezi sebou mluvili...
V ordinaci jsem cítila jakési nedobro. Věděla jsem, že moc mluvit nemůžu. Samozřejmě, jedna z prvních otázek pana doktora byla, zda chci tečku. Rozhodně jsem odpověděla, že to tedy nikdy! Lékař se ptá:"Proč?" Odvopěděla jsem: "Protože to není vakcína!" Lékař se nedal, a začal vyzvídat, proč si to myslím, ale věděla jsem, a intuitivně cítila, že zde nejsou uši k slyšení a mluvit nemám, tak jsem mu jasně řekla, že o tomto se bavit nebudu. Zkusil to ještě - nabídnout tečku - tak jsem prohlásila: "Raději se postavím před popravčí četu, než bych si TO vzala!" Tím jsem ho uzemnila, a již se věnoval jen mému aktuálnímu zdravotnímu stavu a vydal mi recept.
Řeknu vám, že tak rychle jsem ještě nikdy z jeho ordinace nevypadla.
Byl to pro mne hrozný zážitek. Odporné, dusivé, těžké energie. Jakoby celá oblast ordinace i čekárny byla pod příkrovem lepkavé, hnusné temnoty. Proto se mi nedařila meditace. Úplně mne to rozhodilo.
Uvědomila jsem si, jak je těžké pro lidi pracovat a pobývat v takovémto prostředí. Trvalo mi snad půl hodinu, než jsem se znova dostala do svého obvyklého stavu pohody, klidu, Světla a Lásky. Cestou domů mne Ježíš pochválil: "Zvládla jsi to!" V té chvíli jsem si uvědomila, že jsem byla na chvíli v jámě lvové.
