TITANIC. TITANIC? TITANIC!
V sobotu (27.4.) jsme byli s dcerkou a vnučkem na výstavě "Titanic" v Brně, na Výstavišti. Jeli jsme vlakem. Hlavní nádraží je v rekonstrukci, takže přímo na hlavák se jet nedá. Museli jsme přesednout v Krpoli. Na BVV jsme jeli šalinou. Dost mne překvapilo, že všechny brány na Výstaviště byli zavřené, a ke vchodu k výstavě to bylo hodně daleko. V podstatě jsme obešli celý areál. Výstava byla zajímavá, jen moc tmavá. Všechno, kudy by se mohlo prodrat trochu světla, bylo zatemněno. Dostali jsme lodní lístky se jmény skutečných pasažérů, kteří se v roce 1912 na Titanicu plavili - při jeho první a zároveň poslední cestě. Na konci výstavy jsme se mohli dovědět, zda jsme tu katastrofu "přežili", či nikoli. Všichni tři - já, dcerka i vnouček jsme ta jména z lístků našli mezi těmi, kteří to přežili. Zachránilo se tehdy cca 700 lidí a cca 1500 zahynulo.
O výstavu je velký zájem. Bylo tam opravdu hodně lidí a trošku nás to rušilo. Cestou zpět k tramvaji jsme viděli, že stále přicházejí další a další zvědavci. Ten velký zájem jsem si vysvětlila tím, že podvědomí lidí (i těch "spících", nevědomých) ví, že celá naše planeta je momentálně jako ten Titanic. A také v téže situaci, jako tehdy Titanic. Na horní palubě se tančí a zpívá, a bavící se lidé neví, že se loď potápí...
Když jsme se vrátili do centra, chtěli jsme jít do restaurace na oběd. Cestou jsem zahlédla vietnamskou restauraci a okamžitě mne to nadchlo. Restaurace je hned naproti hlavnímu nádraží - ulice Benešova. Dcerka by možná šla raději do jiné restaurace, ale mne to táhlo právě sem. Byla jsem nadšená a po velmi dlouhé době jsem opět zakusila blaho z dobrého jídla. Sice vařím každý den, moji strávníci mne každý den chválí a tvrdí, že jsem dobrá kuchařka, ale já si málokdy pochutím. Ale tady jsem se opravdu rozšoupla a ochutnávala i z talíře vnoučka. Super zážitek a už jsem si objednala vietnamskou kuchařku a budu vařit i pro mé drahé tyto dobroty.
Cestou zpět byly problémy s vlakem. Rychlík vyjel z Krpole podle jízdního řádu, ale již v Kuřimi jsme 10 minut stáli, i když v této stanici rychlíky nestaví. Pak se vlak opět zastavil na nádraží v Ostrově nad Oslavou. A tady jsme zůstali více než hodinu! Prý se pokazila mašina (lokomotiva) a musíme čekat, až přijede jiná ze Žďáru. Mnoho lidí vlak opustilo a hledali jiný způsob dopravy. Mladík z našeho kupé také odešel, že do Havlbrodu to zkusí stopem. Já s malým jsme chvílemi pobíhali a procházeli se podél vlaku. Vnouček také hrál s maminkou karty. Vůbec nás to přerušení cesty nerozhodilo. Do Žďáru jsme přijeli se zpožděním 75 minut. Jsem vděčná, že jsem s dcerkou a vnoučkem tenhle výlet podnikla. Doufám, že brzo podnikneme další zajímavý výlet.
