ODBOJ MÁ SMYSL
Začnu netradičně. Mám obrovskou radost. Téměř celý den jsem sledovala dění v Praze. Pouze několik hodin dopoledne ne, protože jsme byli ve městě. Já musela ke svému lékaři, protože mi došly léky na diabetes; a moje maminka také byla objednaná ke svému lékaři několik týdnů předem.
Moji novou halenku zdobila trikolóra s butonkem českého lva.
Jsem nesmírně šťastná, že v Praze všechno proběhlo bez násilí, pokojně; a že se nepodařilo prosadit zákon o apartheidu v naší vlasti, což měl být dodatek k zákonu o veřejném zdraví. Modlila jsem se za to několik dnů velmi intenzivně - dokonce i v noci. Od pondělí u nás zářily svíčky zapalované na tento úmysl. Když to skončilo, brečela jsem štěstím a vděčností. Všem lidem, kteří tam byli, vzkazuji: JSTE BÁJEČNÍ! DĚKUJI!
U lékaře jsem nečekala dlouho, sestra mne zavolala téměř v zápětí. Změřila mi tlak; a přitom jsem jí řekla, že kdybych nemusela pro recept na léky, byla bych teď v Praze. A že policajti nepouštějí do Prahy auta s českými vlaječkami, a že bych se asi těžko dostala do centra s mojí trikolórou na halence. Sestřička měla oči navrch hlavy. Prý co se děje, ona o ničem neví! Tak jsem jí řekla, že toto celé s moribundusem je strašlivý podvod a podraz na lidi, že očička jsou vražednou zbraní a očičkovaní jsou jen pokusní králíci, a že ta va@k-cína mění lidskou DNA, a že se často na tu včeličku umírá... Paní byla z toho úplně vedle, vůbec nic o těchto věcech nevěděla. Protože jsem již byla volána do ordinace lékaře, nemohla jsem jí více říct, či vysvětlit. Tak jsem jí dala do ruky jen tu moji odbojářskou obálku s třemi letáčky a trikolórou.
Bože, kolik lidí vůbec netuší, co se vlastně doopravdy děje? Snad se tato sestřička začne pídit po informacích z jiných zdrojů, než je "svatá" bedna, které se téměř všichni klaní...
Moje maminka šla na polikliniku bez zobáku, tedy bez dusítka, bez té ozdoby tváře, kterou na mnoha místech vyžadují. Světe div se: Nikdo ji nenutil nasadit si hadr na pusu. Ani sestřička, ani lékař. Ani v lékárně!!! Mám zkušenost, že nejhorší to bývá právě v lékárnách. Lékárnice se někdy chovají až agresivně, když nemám řádně nasazené dusítko...
Na chvíli jsme se ještě zastavili v Kauflandu. Až na tomto místě maminka narazila. Do obchodu ji bez zobáku nechtěli pustit. Maminka samozřejmě s sebou respirátor měla, ale rázně odmítla ničit si zdraví takovým nesmyslem. Takže maminka do obchodu nešla a počkala na nás venku. Trénovala vědomé dýchání, poslouchala ptáčky na loučce pod obchoďákem, kochala se vůní čerstvě pokosené trávy. Takže - pohoda, džez...
Má to smysl. Nemohla jsem být dneska v Praze, ale snad se podařilo alespoň jednu dušičku probudit.
