IDIOTISMUS
Popíšu vám, přátelé, naše dnešní zážitky a zkušenosti. Museli jsme jet do města. Manžel k lékaři a moje maminka na sociálku potvrdit doklad o žití - kvůli důchodu, který pobírá z Francie.
U polikliniky jsme měly - já a máma - dosti času, než se manžel vrátí z ordinace. Šly jsme do Lidlu, který je hned vedle. Nezbytná ozdoba obličeje - tentokrát respirátor, byl po většinu času pod nosem, abychom mohli dýchat nosem. Až do poslední soboty jsem používala jen průhledný plastový miništítek - tak se vlk nažral a ovce zůstala celá...
V obchodě nikomu nevadilo, že máme hadr - symbol otroctví a podřízenosti - jen tak na půl žerdi. Nikdo nás neupozornil, že to tak být nesmí. Až u pokladny. V okamžiku, kdy jsem zaplatila, jsem si to svinstvo z pusy sundala, a pokladní okamžitě na mně vyjela, ať si tu zhovadilost zase nasadím. Řekla jsem ji svoje. Nejdřív jen to, že se dusím, ale pokladní se naštvala. Že ony se tam dusí celou šichtu. Ach jo, já vím, je mi to hrozně, fakt hrozně líto. Všech těch nešťastných lidí, kteří si musí ničit zdraví, protože náš car to nařídil. Je to pomalé vraždění obyvatelstva. Pomalé umíraní, plíživé onemocnění. Bezprecedentní genocida vlastního národa pomalým zabíjemím lidí. Řekla jsem dotyčné pokladní par vět, vlastně bezděčně jsem prozradila pár informací, které mi přišly během lehké meditace. Totiž, že naš car bude brzy bručet v báni, a ten druhý spoluvládce, další blahorodí v pořadí, kralující z hradu, který si dovolí tvrdit, že kdo se nechce nechat očičkovat, je dementní, - ne, to vám raději neřeknu. Pak jsem ještě na celou prodejnu řekla, že kdyby VŠICHNI sundali ty hadry z pusy, bylo by po falešdémii. To jediné je potřeba. Občanská neposlušnost. Nepodřizovat se idiotským nařízením. Ne revoluce, ne demonstrace. Na ty jejich poblitická blahorodí z vysoka kašlou.
To nejhorší, co se nám mohlo stát, se stalo na sociálce. Všechno zamčené, kromě vestibulu. Zřídili tam cosi jako vrátnici, dnes se tomu honosně říká "recepce", ale je to jen vrátnice, jak je znám z dob vlády komančů. Paní za okénkem jsme musely vysvětlit, proč jsme přišly, ta pak zatelefonovala příslušné úřednici. A že máme 15 minut počkat, paní si pro nás přijde.
Když jsme se konečně octly v její kanceláři, nejdřív jsme si musely obě dezinfikovat ruce - jinak by nás vyhodila. Tohle je již popáté, co maminka toto potrvzení o žití žádá. NIKDY, NIKDY,NIKDY nebyl problém! Vždy byl papír bez problémů potvrzen. A dnes - úřednice fakt "úřadovala". Že maminka není maminka. Protože má francouzské příjmení, které končí na "...y". Ale v slovenské občance končí její příjmení na "...yová". Navíc ve francouzkých papírech má příjmení, které měla za svobodna, před tím francouzským. Ve Francii je to prostě tak. Maminka vysvětlovala, že jde jen o to, aby potvrdili její podpis, že proto ty papíry musí podepsat před úřednicí. Když to šlo 4x, proč to teď nejde? Úřednice si přivolala další paní, další úřednici. Ani ta druhá ale nechtěla doklad o žití potvrdit z výše uvedených důvodů. Prý mají svoje předpisy a musí je dodržovat. Tu chvilku, co jsme čekali na tu další expertku, jsem mamince vyprávěla o této válce proti lidem, třetí světové. Zřejmě nás začala madam považovat za blázny. Protože maminka neměla s sebou francouzskou občanku (NIKDY ji nepotřebovala), tak jsme nepochodily. Obě byrokratické královny odmítly mamince potvrdit papír o tom, že žije, a může tedy nadále důchod pobírat.
A to má být jako co? Vždyť maminčin důchod nejde z kasy našeho cara, jeho blahorodí. Naši vládní zradu to nestojí ani kačku.
Celkově je atmosféra na úřadech, v obchodech a v ordinacích strašně těžká, dusivá, tíživá. Z lidí se stávají naprogramované zoombie. Je mi smutno, je mi líto týraných lidí, bolí mne netečnost zhypnotizovaných, kteří ještě věří báchorce o jakémsi smrtelném moribundusu, věří pohádce o pa@ndemii, lžím o počtu nakažených, zemřelých, a tak dále. Naštěstí všechno toto zlo, podvody, záludnosti, ničení zdraví lidí a všechno kolem, brzy skončí. Už je to neudržitelné. Kdo věří na moribundus, tak ať uvěří alespoň to, že se to dá léčit. Léky již jsou, existují a mnohde jsou úspěšně používané. Hrozné je, že léky jsou tajeny a nedají se běžně koupit. Naše vládní zrada podporuje jen to, co je drahé, na čem oni sami vydělávají, ale nic co pomáhá a je levné.
Lidi, probuďte se, budíček!
Na úplný závěr nabízím dva účinné léky na prevenci i léčbu:
