POHÁDKA O ČLOVÍČKOVI A PRAVDĚ
Stál človíček před velkým zámkem a obdivoval jeho krásu. Jeho průvodce mu říká: „V tom zámku jsou nádherné pokoje“. Človíček na to :“Tomu nevěřím. Já žádné pokoje nevidím.“ Průvodce človíčka pozve na návštěvu zámku. Prochází krásným portálem, chodbami, salony a salonky, nakouknou i do zámecké kaple a oratoře. Človíček je nadšený, tolik krásy! Prohlíží si pokoje jeden za druhým, dotýká se nábytku a různých krásných věciček, cítí pod nohami měkké koberce, očima hladí překrásné obrazy na stěnách. Průvodce se ptá, zda človíček věří, že jsou v zámku pokoje. „No jasně! Všechny jsem je prošel, je to krása!“
„To ale není všechno. Je zde kuchyň, spíže, pokoje pro služebnictvo…“ A tak človíček prochází kuchyní a spížemi a všechno si důkladně prohlíží. Průvodce mu ale řekne: „To pořád ještě není všechno. Jsou zde sklepy a půdy.“
Človíček: „Tomu nevěřím! Všechno jsme prošly a žádné sklepy jsem neviděl! A také jsem slyšel, že ve sklepeních jsou bubáci a strašidla! To ne! To prostě není možné!“
Tady je človíček na rozcestí: překoná svůj strach a podívá se do sklepů, anebo ne? Uvěří průvodci, že tmu zaženou loučí a že nemusí mít strach? Když svůj strach nepřekoná, bude celý svůj další život tvrdit, že sklepení nejsou a pokud jsou, tak je tam jen tma, chlad a bubáci. Pokud svůj strach překoná, půjde s průvodcem do sklepa a uvidí, že sklep je plný sudů a lahví s vínem a další sklep třeba plný uskladněných brambor a krmné řepy. A na půdě je jen spousta prachu a harampádí. Možná bude moci ochutnat i vínko…
Náš človíček svůj strach překonal, sklepy i půdu si prohlédl a ví, že ve sklepeních nejsou bubáci, ani tma a studeno. Průvodce se s úsměvem ptá: „Věříš, že v zámku jsou sklepy a půda?“ Človíček: „No jasně! Viděl jsem je, ochutnal víno, ano, sklepy jsou, to je pravda!“
„To však opět není všechno. K zámku patří stáje, kůlny, sýpka, hospodářská stavení…“ Človíček opět všechno s nadšením prohlíží – je to pravda! Opravdu zde jsou stáje!
„K zámku patří i panství – pole, louky, lesy, rybník…“ - říká vesele průvodce.
Ale človíčka jen tak neoklamete: „Ne, ne, ne! Už jsem prošel opravdu, ale opravdu všechno! Nic z toho, co říkáš není pravda, nic z toho jsem neviděl!“
Průvodce tedy vezme človíčka na prohlídku panství. Ukazuje mu všechno, pole, lesy, a tak dále…
Zde moje pohádka končí. Má otevřený konec. Ty, milý čtenáři, máš možnost tuhle pohádku domyslet či dopsat. Kam až se človíček v hledání pravdy dostane? Uvěří, že existují řeky, hory, úrodné nížiny, velká města? Uvěří, že jsou oblasti věčného ledu a naopak oblasti, kde je jen pálící slunce, písek a žár? Uvěří, že moře a oceán nejsou nekonečné, i když se tak ze břehu zdají? Uvěří, že naše planeta je kulatá a ne placatá a že je jen zrnkem ve větším systému?
