7. ZASTAVENÍ
Ježíš padá podruhé pod křížem (u brány Jeruzaléma).
Znamení: Mlčky roní slzy.
Je smutný, že město opouští a už je nikdy neuvidí. Ztrácí jeho ochranu, ztrácí domov.
Opět vidíme nejdříve rušnou scénu a potom místo opuštěné. Opět máte před sebou hlavu matky Marie a říkáte s ní:
"MŮJ PANE A MŮJ SYNU, ODPUSŤ JIM, NEBOŤ ONI NEMĚLI SLZ."
Tím jsou myšleni ti, kteří tu jen tak stáli a koukali - bez dojetí, bez jediné slzy. Nic jimi neotřáslo.
A jestli chcete, můžete se rozpomenout na určité situace ve svém životě a dodat:
"ODPUSŤ MI, NEMĚL JSEM TEHDY SLZY."
Tím se samozřejmě nemyslí "Neplakal jsem", nýbrž: "Ta událost mnou neotřásla, nepustil jsem ji k sobě, rychle jsem se odvrátil, abych se do ní nenechal vtáhnout. Byl jsem příliš zaměstnán sám sebou, příliš soustředěn na vlastní problémy a trápení."
Ani zde nejde o nějaké velké věci, ale například o to, že vidíte plačící dítě nebo umírající včelu, jdete klidně dál a ihned na to přestanete myslet. To neznamená, že by vám každé cizí utrpení mělo způsobit psychický otřes. Cílem není nést na svých bedrech všechnu hrůzu tohoto světa, to by bylo zničující. Ale je důležité, abyste si uvědomili, že vaše schopnost něco s někým sdílet je omezená. Když vyslovíte svoji prosbu o odpuštění, nebe to vnímá podobně jako vlastní sdílení, neboť tím pokorně přiznáváte, že vaše schopnosti nejsou neomezené. Kvůli tomu není třeba se obviňovat, trpět pocity vlastní špatnosti. Prosbou o odpuštění, že nejste schopni vždy dokonale sdílet s někým jeho pocity, nebe prosíte, aby to dělalo místo vás.