ČTVRTÁ ŘÍŠE

 
 
 
Báječný sci-fi román z dílny Václava Semeráda. Dobrodružný, akční, plný překvapivých zvratů od začátku až do poslední kapitoly. Hlavním hrdinou je Čech Ota Vávra, který byl unesen do paralení reality Země, kde se ukryli - těsně před skončením běsnění druhé světové války - fašističtí pohlaváři s Ádou Hitlerem v čele. Ota poznává nový svět kousek po kousku, setká se osobně s "milovaným vůdcem", v této realitě císařem Hitlerem. Po novém světě provází Otu jeden z Němců - Karl, který jej naučí mluvit německy. Postupně Ota zjišťuje, že je všechno jaksi jinak. Ty vraždící bestie, opice - jsou inteligentní tvory a původní páni této reality. Němci je podvedli. Ze začátku jim Hlavonožci - inteligentní a vysoce rozumné bytosti, pomáhali vybudovat všechno, co lidé k životu potřebují, darovali jim nejen místo pro vybudování města, ale také speciální rostliny - salámovníky, chlebovníky, rostliny, díky nimž mohli lisovat naftu do aut, máslovníky....
Samozřejmě, že nacisté rychle zapoměli na dohody s původními obyvateli a začali hlavonožce ve velkém vyvražďovat.
Ota Vávra zjistil, že tyto bytosti nejsou "špinavé opice", jak mu to vykreslovali náckové. Navázal s nimi kontakt a dále s nimi spolupracoval.
Celý román je prodchnut napětím, překvapeními. Ptostě - CHYTNE A NEPUSTÍ. Jsou zde na prvním místě vysoké morální hodnoty v kontrastu s idejeme nadlidí a podlidí v podání prolhaných nácků. Najdete zde paralely k zamyšlení s tím, jak vypadá náš svět dnes. Prohnanost a prolhanost vlád, bezzubé soudnictví, vykořisťtování lidí a mnoho dalších témat. Vše je podáno napínavou a zábavnou formou. Více vám nebudu prozrazovat. Je to naprosto fascinující dílo! Už se těším na pokračování - román "ČTVRTÁ ZEMĚ".
Tento román si můžete přečíst na internetu. Já osobně fyzickou knížku nemám, ale snad se dá také koupit. Román k přečtení najdete zde:
 
 
Ukázka 1:
Román nemá číslované strany, je dělen do 28 kapitol. Toto je ukázka z kapitoly "Nenadálé odpuštění".
 

„I kdyby tomu tak nebylo - rád bych se podílel na návratu do Nového Německa. Spousta našich se tam narodila - a ti nebudou nikdy doma v tak hrozné zemi, jakou jsou Spojené státy.“

„Myslíte si, že Spojené státy jsou hrozná země? Miliony lidí na Zemi přece touží žít právě tady.“

„Ano, myslím si to,“ přikývl. „Nikdy ve svém životě jsem se nesetkal s tolika podvodníky, zloději, vrahy a lháři jako ve zdejším táboře. Kdyby byla celá Amerika plná takových lidí, zvolil bych raději smrt v chapadlech hlavonožců, než život s takovou luzou.“

„Možná jste se opravdu setkali s tou nejhorší luzou, jaká se zde našla,“ souhlasil jsem s ním vážně. „Ale nejspíš si za to můžete sami. Slušní lidé se vám tady - vyhýbali.“

„Nechci nikoho soudit - ale nechci si zvykat v zemi, kde jsou lupiči a vrahové osvobozováni, zatímco nevinní jsou bez možnosti odvolání vězněni. Nejhorší katastrofa téhle země jsou její soudy!“

„Rád bych, aby takovou odstrašující zemí nebylo ani Nové Německo,“ podotkl jsem. „Vaše soudy, pokud se na ně pamatujeme oba stejně, nebyly o nic lepší!“

Tuhle ťafku spolkl ani nemrkl.

„Chtěl bych uvěřit, že aspoň vy to myslíte s Němci dobře,“ uklonil se mi trochu prkenně. „Je mi celkem jedno, že jste Čech. Půjdu s vámi a určitě vám ušetřím hodně problémů, neboť se mnou půjde celá bývalá posádka města Norimberk - a možná i jiní.“

„Uvidíme,“ podotkl jsem. „Čestných Němců si vážím.“

„Má řeč. Vážím si i čestných protivníků, natož těch, s kým mohu počítat na stejné straně fronty. Vy jste se nás zastal u nás i tady. To čestné bylo. Řekl bych, že to ostatní bylo proti vašemu plánu.“

 

Ukázka 2 - z kapitoly "Gloomy":

Nevím, nevím. Ta smlouva s presidentem Spojených států, pokud se tomu dá říkat smlouva, nebyla řádně sepsána a zaručeně v ní nebylo, že budou Němci internovaní. Jenomže - u amerických soudů bych to těžko dokazoval a obžaloba bude mít jistě smečku zdatných právníků. U případné poroty soudu Spojených států bude mít největší váhu osobnost právníka - ne spravedlnost.

Všechna ta obvinění byla podle mě jen záminkou. Spíše se mi zdálo, že jsem se stal někomu nepohodlný. Mouřenín vykonal práci, mouřenín může jít. Jistě, postavil jsem se kapitánu Turranchovi a vrátil Němce zpátky do Norimberku, ale Berlín jsme dobyli s minimálními ztrátami, to potvrzovalo správnost mého nápadu. Alfréd Schmidke pak zařídil kapitulaci tří ze čtyř vojenských posádek Berlína - a koho to napadlo? Mě. Nemohli mi odpustit, že jsem měl lepší nápady než oni? Nebo - a to se také mohlo stát - jim bylo trapné, že jsem před světem odhalil Denverský koncentrák? To v obvinění nebylo, ale - záminek si našli i tak víc než dost.

Každopádně mi bylo jasné, že budu ve Spojených státech ode dnešního dne persona non grata a o bezúhonnosti bych si mohl nechat leda zdát. A jestli vliv Spojených států sahá po celém světě, budu mít nejspíš problémy i doma v Čechách.

Jak z téhle kaše ven? Možná jsem neměl jednat tak ukvapeně, neměl jsem se bránit. Tím jsem to totiž zpečetil. Předchozí viny byly vykonstruované, ale loď Gloomy jsem skutečně zničil.

Jenže - je to bída. Co jsem mohl dělat jiného? V americkém právu se nevyznám a na obhajobu nemám ani dolar. Měl bych vůbec naději před americkými soudy, které klidně osvobodí vrahy a zavírají nevinné? Měl jsem se nechat zavřít na sto padesát let? A to nepočítám urážky Spojených států, drzost, se kterou jsem americké lékaře obvinil zvraždění nemluvňátek, kterému se podle amerických zákonů neříká vražda, ale parciální porod? Nebylo tím vrcholem i obvinění šerifa z genocidy a z korupce?

Co teď? Američané mají na záchraně Němců hlavní zásluhy. Jejich vojenská pomoc byla účinná a oni sami přitom přinesli nejvyšší oběti. Americká atomová letadlová loď Nimitz s tisíci muži na palubě šla ke dnu, stovky mužů zahynuly i v Düsseldorfu a Jeně.

Dobrá, to je za námi. O co jim jde teď? O spravedlnost? To by se snad neuchýlili k únosu. Jde jim jen o mou osobu, nebo i o jiné? Ale proč? Proč by mě házeli přes palubu právě teď? Vždyť jsem všechno myslel upřímně. Bez mého nápadu jednat s hlavonožci by tady nebyli a Němcům hrozilo vyhubení. Nejspíš nechtějí, abych jim na Q-Zemi překážel - není za tím vším nějaká hodně špinavá hra? Neuvědomují si, že budou mít potíže i s hlavonožci? Zatím s nimi přece nikdo kromě mě nejednal!

Vzpomínal jsem usilovně, kde je nejbližší hnízdo hlavonožců. Kvoliaň - nebo je Aomuniak blíž? Kvoliaň je určitě blíž, ale dělí mě od něj říčka Kanio a most tam jistě žádný nebude.

Změnil jsem tedy směr ke hnízdu Aomuniak. Orientoval jsem se snadno - samozřejmě díky implantovanému kusu mozku se všemi potřebnými vědomostmi. Teď vyběhnu na nevysoký hřeben mezi údolím řek Kanio a Siomai. Seběhnu dolů a podél řeky Siomai patnáct kilometrů. Kilometr sem nebo tam naštěstí nehraje žádnou roli.

Jak mě ale hlavonožci přijmou? Určitě jsem i pro ně ztratil na užitečnosti. Bez podpory Američanů klesla i moje úloha prostředníka. Opravdu se jim nechce pro moji osobu riskovat vážnější konflikt se Spojenými státy? Nesmysl! Co je hlavonožcům do vztahů mezi lidmi? Upřímně řečeno, oni teď ovládají takové síly, že nemusí brát ohled ani na Američany, ani na Němce. Všechno co dělají, dělají proto, abych je nemohl obvinit z nedodržení smlouvy. Smlouvy, která není napsána na papíře, ale kterou oni dodrží.

Běžel jsem jako o závod. A kdoví, možná to bude skutečně závod - závod s časem.