ÚCTA K SOBĚ I K DRUHÝM

V duchovním životě by mělo být naprostou samozřejmostí milovat sebe i druhé bytosti. Nejen lidi, ale všechny bytosti, tedy i zvířátka, rostlinky, minerály, Zemi... Aby jste mohli milovat a vážit si jiných bytostí, potřebujete především milovat a vážit si sebe sama. Jakákoliv, i ta sebemenší negativní myšlenka vůči sobě samému je maximálně destruktivní. To neznamená, že máte být naplněni pýchou a podléhat domýšlivosti. Buďme sami k sobě pravdiví, uvědomujme si své chyby a nedostatky, ale také přednosti. Každý člověk je hoden lásky, každý je originál: Na celém širém světě není nikdo takový jako ty! Také v tomto směru je potřeba být v rovnováze, v harmonii. To můžete jen tehdy, když víte, kdo jste. Opravdu je velice důležité poznávat sebe sama do stále větší hloubky, přijímat se s láskou se všemi svými ctnostmi i nectnostmi. To je POKORA. Protože být pokorným neznamená, že se budu ponižovat a podceňovat, ale přijímat se takový, jaký jsem...