SVOBODA BYTOSTI V MANŽELSTVÍ

Oba víme, milý čtenáři, že zákony Vesmíru platí jako gravitace, ať je uznáváme nebo ne. Problém spočívá v tom, jak docílit harmonického soužití, aniž bychom porušili princip Svobody bytosti každého z nás nebo aby té harmonie nebylo docíleno na úkor svobody druhého. Zákon Svobody bytosti se prosazuje i v manželství.

Vstupujeme do něho z různých příčin: v touze nebýt sami, mít nablízku někoho, s kým můžeme sdílet své radosti a smutek, z potřeby o někoho pečovat nebo ho chránit. Nebo naopak, aby se někdo staral o nás. Mít někoho, komu můžeme dát svou Lásku, ale někdy také, bohužel, v domění, že někoho můžeme změnit nebo z mnoha dalších příčin. Již při vyhlášení našeho vstupu do stavu manželského jsme byli upozorněni a slavnostně jsme slíbili, že na celý život přijímáme zodpovědnost nejen za sebe, ale i za svého partnera. Ouha, tím jsme se ocitli ve velmi problematické situaci. Jak realizovat předsevzetí zodpovědnosti za partnera aniž bychom narušili svobodu rozhodování a jeho individuální cestu růstu, která pro naši odlišnost nemůže být shodná?

Princip člověka jako Svobodné bytosti v manželství byl a bude většinou plný problémů. Její optimální stupeň je u každého manželského či partnerského páru jiný. Může se blížit k nule nebo až k absolutní svobodě. Důležité je, aby vyhovoval, byl přijatelný a neomezující pro oba partnery. Je to cesta hrbolatá a někdy i bolí. Může být provázena i mocnými a neovladatelnými výbuchy emocí, které by se neměly potlačovat. Odstarňují napětí, pročišťují a připravují cestu k porozumění.

Na seminářích "Vesmíru v nás" i z četných dopisů jsem dospěl k jakémusi částečnému souhrnu vlastností, které se projevují u některých nespokojených manželských párů. Z řady vystupuje muž, který kategoricky požadoval, aby mu jeho žena byla po vůli kdykoliv a kdekoliv si to přál. Její nezájem o takový způsob milostného vztahu označoval jako neplnění manželských povinností. Moje slova o svobodném rozhodování obou partnerů posuzoval jako návod na rozbití manželství a manželce zakazoval účast na seminářích. Nyní tento způsob povinné služby opustil a manželství probíhá k obapolné spokojenosti.

Častým případem je, že vztahy mezi partnery ovlivňuje pocit jakéhosi podivného vlastnictví: "Je to přece moje žena, můj muž, a tak se má chovat, jak to vyhovuje mně, jinak narušuje náš vztah."   Tento názor jsem v daleko menší míře v mých mladších letech sdílel i já. Nyní vím, že tento postoj je velmi zavádějící.  Že není nic "Moje", vždyť jak už vím, milý příteli, já jsem nevytvořil nic. Všechno vzniklo ve Stvoření. Natož abych vytvořil manžela nebo manželku. To všechno jsem si, milý četnáři, uvědomil, když jsem na základě vesmírných zákonů hledal cestu, jak zajistit princip Svobody bytosti v mém manželství. Na vlastní kůži i na příkladech mých přátel jsem zjistil, že je to úkol velmi složitý, na který já ve zralém věku, natož mladí, kteří se berou z velké lásky, nejsme připraveni.

Zákon "Svobody bytosti" se totiž sňatkem nezrušil. Vždyť je to zákon života Vesmíru. A tak mnohdy si partneři postupně s lítostí uvědomí ztrátu svobody a manželství pro ně přestává být naplněním krásných představ a snů. Stává se jim někdy klecí, i když zlatou. Narušení principu Svobody bytosti se zvláště projevuje, dojde-li ke spojení dvou bytostí značně rozdílné úrovně. Je to jako bychom zapřáhli do kočáru koně s mezkem.  Podstatnou roli, jak jsem se přesvědčil, hraje různý řebříček základních hodnot.

Jako kynolog jsem našel paralelu s manželským stavem u psů. Dva psi uvázaní na řetězu jsou nervózní, rvou se, trhají řetězem, a když se jim podaří uvolnit, nevědí, kam se dřív vrhnout. Však se říká: "Chová se jako utržený ze řetězu." Když však jsou u boudy volně, slouží jim jako vítaný příbytek k ochraně a oddychu. Hrají si, pobíhají kolem a odbíhají a rádi se vracejí. mají pocit svobody.

Dle mého soudu, milý příteli, i manželství, má-li být pro oba místem radosti a pohody, by mělo být místem, kde existuje určitý individuální pocit svobody pro oba partnery. Znám případ dvou mladých lidí. Oba jsou inženýři a mají dvě malé děti. Žijí v harmonickém souladu a v Lásce a nemíní vstoupit do stavu manželského v obavě ze ztráty pocitu osobní svobody, kterou prý legalizace vztahu přináší.

(Michal Burda: Vesmír v nás)