MODLITBA

Jak pár slovy vyjádřit něco, o čem pojednávají stovky knih, o čem dumali velcí myslitelé, svatí, ale i obyčejní lidé? Je nám vůbec modlitba potřeba? A jak se modlit: recitovat  "Otče náš"   či jiné modlitby,vysedávat co možná nejčastěji v kostele na bohoslužbách, nebo je lepší modlit se vlatsními slovy? Co je lepší - každý den pět růženců, celý den zpívat "Hare Krišna, hare rama...", mumlat si mantry, nebo praktikovat modlitbu srdce a ticha, nebo ve společenství společně s jinými věřícími chválit a velebit Boha...? Potřebuje vůbec Bůh naši modlitbu?! A jsme u jádra. To je totiž to, oč tu běží. Ne, Bůh naše modlitby nepotřebuje. Modlitbu potřebujeme my, lidé. Proč modlitbu potřebujeme, proč je tak důležitá v duchovním životě? Protože modlitbou se obracíme k Bohu, otevíráme svá srdce, necháváme Boží láskou prosvětlit své duše.

 Modlitbou, ať už je jakákoli, zvyšujeme vibrace celé naší bytosti a otevíráme se Boží Lásce a jeho darům... Co jsou to za dary, můžete se zeptat. Ano, jsou to dary, velmi vzácné dary - čím více a čím častěji se modlíte, tím více máte lásky a pochopení pro druhé lidi, pro svět, pro sebe sama. Tím více máte světla ve své duši a méně toho zlého - sobectví, namyšlenosti, sklonů k ubližování a nerespektování druhých. Je toho velmi mnoho, co nám Bůh skrze modlitbu, meditaci, rozjímání dává. Podle vyspělosti duše se mění i způsob modlitby. Ze začátku třeba jen recitování modliteb jako "Otče náš", pak něco jiného... Každou upřímnou modlitbou se vibrace navyšují. Duše sama ví, jakou modlitbu potřebuje. Když se vibrace dostatečně navýší, je potřeba přejít na jiný druh modlitby. Říká se, že vrcholem "modlitebního umění" je modlitba ticha - když člověk dokáže úplně zastavit chod své mysli a "jenom" naslouchat. Tak vysoké úrovně jsem nedosáhla.  Jsem ve stadiu, kdy se mi stala modlitbou jednoduše RADOST  ZE  ŽIVOTA.