JSEM MULTIDIMENZIONÁLNÍ BYTOST

V tomto článečku vám chci říct, že než vůbec začnete s duchovním životem, ujasněte jsi, kdo jste. Lidé většinou degradují člověka na inteligentní biologický stroj - důmyslně sestavený z kostí, masa, nervů... To, co si nemůžeme změřit, zvážit, rozpitvat, pro hmotaře prostě neexistuje. Lidská bytost je však rozhodně víc než jen hmotné tělo. Člověk má kromě těla také duši a ducha. Duši nezvážíte, nezměříte a přece každý věří, že ji má. Nebo lepší příklad: Každý věří, že má rozum i když ho nevidí a nedokáže ho zvážit či změřit. Svým tělem žiji zde, na Zemi. Svou duší pronikám do vyšší dimenze a duch mne spojuje s ještě vyššími dimenzemi jsoucna.

Podívejme se na andulku chovanou v kleci. Pro ni je klícka celý její svět. Když ji řeknete, že za okny je skutečný svět, těžko vám uvěří - přece ho nevidí, nemá s takovým světem zkušenost. Když dovolíte, aby andulka volně poletovala po bytě či domě, její svět se rozšíří na území bytu. A když vám otevřeným oknem uletí, teprve pak zjistí, jak je skutečný svět obrovský, nedozírný a celý život nestačí na jeho prozkoumání.

S námi je to přesně tak. Kdo věří, že kromě toho, co můžeme poznávat svými pěti smysly nic jiného není - je jako andulka v kleci. Kdo věří, že "je něco mezi nebem a zemí", je jako andulka poletující po celém bytě. Kdo však vědomě prožívá své lidství v plnosti, je svobodný! Dostal se za mantinely ohraničující hmotnou realitu. Jsou to tři světy v jednom. Velikost těchto světů je srovnatelná na příkladu o andulce. Stejně jako je obrovský náš svět pro andulku, tak je obrovský pro nás svět ducha. Jeden život na jeho prozkoumání nestačí. Je stále co objevovat, je stále co obdivovat. Proto říkám, že člověk je bytost multidimenzionální. Duchovně žijící člověk je jako andulka, která uletěla oknem a užívá si té krásy venku. Rozdíl je v tom, že duchovní člověk si svůj svět nosí v nitru. Nemusíte "uletět oknem", ani cestovat kolem světa.