JSEM BŮH!

Ne, nedělám si z vás legraci. Jenže právě toto absurdní tvrzení se až příliš často objevuje v duchovní literatuře, obzvláště nových duchovních směrů. Nikdy jsem to nebrala vážně, myslela jsem, že takovýto do očí bijící nesmysl zůstane na smetišti - tam právem patří. Bohužel, nedávno jsem se s tímto tvrzením setkala na netu u člověka, kterého jsem považovala za duchovně vyspělého, jednoho z mála, kdo nás nestraší katastrofickou budoucností, je tolerantní, ba co víc - zdálo se mi, že je jedním z mála opravdu "moudrých" lidí. Tento mladý muž tvrdí o sobě, že má kontakty s Bohem, Boha vnímá, prožívá Boha a jedním dechem tvrdí, že Boha nepotřebuje. Tohle mne fakt namíchlo natolik, že musím na to reagovat - jak jinak než po svém.

Netvrdím, že můj názor je ten jediný pravý. Každý má právo na svůj názor. Můžu říct, že já také vnímám Boha, komunikuji s Ním, prožívám Ho. Tvrdím, že v Boha nevěřím, protože VÍM. Vím, že je a vím jaký je. Rozhodně se však sama za Boha nepovažuji. Je to asi tak jako s buňkami lidského těla. Co by bylo, kdyby si třeba mozková buňka, nebo jaterní, nebo buňka pokožky myslela, že je celým tělem? Ano, každá naše buňka je součástí našeho hmotného těla, ale není jím, jen ho spoluvytváří. Lidé (a vše stvořené)  jsou buňkami Božího Těla, ale nic víc.

Ráda bych se toho mladého muže zeptala, když je tedy tím Bohem, zda je také tak vševědoucí a všudypřítomný... Zda zná osud a činy a myšlenky každého jednotlivého člověka žijícího na naší planetě kdykoliv v minulosti, přítomnosti a budoucnosti? Protože tohle všechno Bůh ví. Ráda bych viděla, jak tento samozvaný Bůh mění vodu na víno a kameny na chleba. Nebo ať stvoří alespoň jednoho jediného tvorečka: nedokáže stvořit ani mravenečka, natož člověka s duší nebo nový druh.  Protože tohle všechno skutečný Bůh může.

Za vším tím blábolením "jsem Bůh" je jen a jen nízká lidská pýcha. Chtělo by to více POKORY! Protože co je to pokora? Pokora není opakem pýchy, pokora neponižuje člověka, ani ho nezesměšňuje. Pokora je vědomí toho, kdo jsem já a kdo je Bůh. A pak teprve můžu být pyšná - protože Bůh mne miluje takovou jaká jsem a nemusím si na nic hrát - ani na spasitele, ani na velkého učitele. Nemusím vůbec nic! Jediné, co má cenu, je  LÁSKA. Jedině láskou můžeme Boha napodobovat, ale nikdy nebudeme umět milovat tak, jak miluje On - všemohoucí a vševědoucí BŮH.