JÁ A SVOBODA PARTNERA
MICHAL BURDA:
Dovol, abych ti sdělil jako jednu z možností uplatnění vesmírných zákonů "Svobody bytosti" jak se s tímto problémem vyrovnávám já. Nyní vím, že ŽENA VE SVÉ PODSTATĚ JE NEJNÁDHERNĚJŠÍ VÝTVOR STVOŘENÍ. Naplněn pokorou jsem se pokusil podělit se o toto poznání v knize "Žena = Láska".
Vím, že ke svému životnímu partnerovi mám přistupovat jako k daru a být vděčný, že je mi dáno s ním být. Když jsem se zamyslel, uvědomil jsem si řadu svých nedostatků a morálních dluhů, které ke své ženě mám a které mi vždy neslouží ku cti (dosud jsem předpokládal, že jsem bez chyby). Možná, že ty jsi na tom lépe. Výrazem mého sobectví a přejímaného názoru na ženu v naší generaci obecně platným byl pocit samozřejmosti, že manželka se o mne stará, pere, žehlí, vaří, nese větší část starostí o chod rodiny, vydělává a ještě s porozuměním naslouchá a sdílí má specifická trápení, vytváří interiér a teplo našeho domova.
Uvědomil jsem si (i když jsem důležitost její činnosti uznával), že jsem málo dával najevo svou vděčnost, úctu a obdiv, který jako žena potřebuje. K cizím ženám jsem byl mnohdy daleko ohleduplnější a pozornější. Moje žena patří teď k těm, které prosím za odpuštění, abych se zbavil minulosti. Snažím se, aby byla ode mne obklopena nic nežádající vesmírnou Láskou, kterou je naplněno moje já k jemnohmotnému ženství. Potíž je v tom, že čím později dojde k pochopení hodnoty druhého partnera, tím hůře může on tuto změnu citlivě a s důvěrou a vděčností prožívat. A mně je osmdesát let.
Myslím, že to platí i pro tebe, milý čtenáři, kdyby ses dostal do podobné situace. Nezbývá nic jiného, než udělat tečku za včerejškem, vzájemně si odpustit a začít TEĎ a TADY s pokorou uplatňovat princip nic nežádající vesmírné Lásky a Svobody bytosti a důsledně naplňovat všechny podmínky harmonie s Vesmírem. Život, který je nám dán na planetě Zemi, může být krásný a radostný a my ho chceme oba tak prožívat. Stojí za to začít. A hned.
Dcera Zuzanka se mě jednou zeptala: "Michale, stále mluvíš o Svobodě bytosti. Jak se zachováš, když ti maminka řekne, že půjde s nějakým mužem?" "No, všimnu si, jak jí to sluší, řeknu jí, aby se dobře cítila a až přijde, tak se jí zeptám, jestli chce kávu nebo čaj. Dám jí svou pozorností najevo radost, že už je doma." Věřím, že je to pro náš vztah lepší řešení, než abych se rozčiloval, vyčítal nebo se vyptával. Jinak považuji za vhodné, že jsme přijali zásadu, že se nemusíme navzájem informovat o tom, jak a s kým chceme trávit svůj volný čas. Je zcela na SVOBODNÉM ROZHODNUTÍ DRUHÉHO, CO CHCE JEDEN DRUHÉMU SDĚLIT. Jedno považujeme za důležité. Vědět, kdy ten druhý přijde, abychom o něj neměli starost.
Jsem hluboce přesvědčen, že na úrovni mého poznání už nikdy nemohu zareagovat jinak. Vesmírný zákon Svobody bytosti platí pro každého, tedy i pro mne. Pro mne ještě více, poněvadž jsem o jeho bezpodmínečné platnosti bez výhrad přesvědčen. Princip univerzální, nic nežádající Lásky a pokora mi nedovolí žárlit na bytost mi blízkou. Jak daleko je s pochopením těchto záležitostí moje žena, nepřísluší mi posuzovat. Je to její Cesta a její problém.
Víme jen tolik, kdyby mě mrzelo to, co dělá moje žena, není to její chyb, její nedostatek, ale můj, že nemám dostatečně prožitý soulad s Vesmírem. Že nejsem k sobě poctivý. Že se objevuje rozpor mezi mými myšlenkami, slovy a činy. A to zákony Vesmíru neodpouštějí. Jsem rád se svou ženou. Ale dovedu být i sám, když mě v určitou chvíli nepotřebuje. Vím, že se vrátí. A když ne, je to její Cesta. Vím, že bude vždycky v souladu s Vesmírem. Nežárlíme na sebe. Nejsme na sobě závislí. Jsme oba svobodné bytosti. Život na této planetě je tak krásný a radostný. Vždyť nejsme nikdy sami. Jsme spojeni se všemi nádhernými a radostnými srdci Vesmíru vesmírnou Láskou. Každý jsme věčný, souznějící se vším. V žádném případě to není nedostatek Lásky, ale její následek.
Při hledání způsobu uplatňování Svobody bytosti se pokouším uplatnit tyto zásady:
1. Důsledné realizování principu vesmírné Lásky.
2. Partner je svobodná bytost a nemohu chtít, aby se choval jak chci já.
3. Nemám právo ho kritizovat. Mohu na něj působit jen příkladem a Láskou.
4. Partner není "MŮJ", beru jako DAR, že mne doprovází na mé cestě.
5. Nepřipomínám vzájemné minulé prohřešky - vždyť každý den se v nás rodí nový člověk.
Když jsem si uvědomil, že jsme jeden pro druhého také přítelem, charkterizovanými nad jiné krásně Chalíl Džibránem, přispělo to ke zlepšení našeho vzájemného vztahu. Posuď sám, milý příteli, zda by vybrané myšlenky z tohoto díla neprospěly i vztahu s Tvým partnerem:
Váš přítel je odpovědí na vaše potřeby. Je vaším polem, které oséváte s Láskou a sklízíte s díkuvzdáním. Je vaším stolem a krbem. Neboť k němu přicházíte se svým hladem a vyhledáváte ho pro svůj klid. Vyslí-li váš přítel své mínění, nebojíte se nesouhlasit, ani se nebráníte mu přitakat. A když mlčí, vaše srdce nepřestává naslouvhat jeho srdci. A přátelství ať oslazuje smích a sdílené radosti, neboť srdce nalézá své jistoty a osvěžuje se v roce maličkostí.
Samozřejmě Ty, milý čtenáři, nemusíš souhlasit s mojí cestou a mým postojem ke Svobodě bytosti. Možná, že právě žárlivost a omezování toho druhého považuješ za projev Lásky. Proč ne, vždyť všechno je to pro Tebe takové, jak to vidíš Ty. Tvoje cesta je možná jiná. Přeji Ti jen, aby byla v souladu s Vesmírem. Pak se dějí zázraky.
Od nynějška pro mne platí: "KAŽDÝM OKAMŽIKEM ŽIJI TAK, ABY NIKDY NIKDO NELITOVAL, ŽE SE SE MNOU SETKAL".
(Vybráno z knížky "Vesmír v nás")
