CO JE TO DUCHOVNÍ ŽIVOT

Myslíte, že ten, kdo chodí pravidelně do kostela, sboru či jiného společenství žije duchovně? Nebo ten, kdo se pravidelně modlí či medituje? Může žít duchovním životem pouze ten, kdo věří v Boha? To všechno může být  pravda - a přece: ne každý, kdo se modlí, ne každý, kdo chodí do kostela, je také dobrým člověkem. Právě o to jde. BÝT  DOBRÝM  ČLOVĚKEM. Proto říkám, že duchovní život není o modlení ani o meditacích. Duchovní život je především práce na sobě. Den po dni, hodinu po hodině. Chození do kostela, modlitby, meditace, et cetera... nám můžou pomáhat. Jsou to všechno jen pomocné prostředky práce na sobě. To je totiž to nejdůležitější: POZNEJ  SÁM  SEBE. Když se začneš poznávat, zjistíš, že máš celou horu nectností. Závidíš, nepřeješ druhým, jsi domýšlivý, ješitný, smýšlíš o druhých jinak než o sobě, atd.? Problém je v tom, že své vlastní chyby a nedostatky nevidíme. Prostě jsme k sobě slepí. Na druhých - to jo! To vidíme každé, i to nejmenší "smítko". Proto je práce na sobě tak těžká. Nejdřív si musíme uvědomit - ano, tak tuto ošklivou vlastnost mám, ano, takhle hloupě jednám... Teprve potom s tím můžete něco udělat. Závistivá žena udělá mnoho zlého, ale vůbec si neuvědomuje, že závidí! Nejde to jinak, musíme být k sobě pravdiví. A vděční za každou kritiku. Oči jiných lidí nás vidí jinak, často pravdivěji než oči naše. Druzí lidé jsou naším zrcadlem.

Duchovní život - to je náš každodenní obyčejný život od rána do večera a od večera do rána. Je to snaha být dobrým a prospěšným. Být užitečným - sobě, svým blízkým, druhým lidem, lidstvu jako celku, celé planetě... Nežít jen pro sebe a uspokojování svých tužeb a přání. Nejtěžší zápas bývá s naším egem a pýchou. Ne nadarmo se říká: "Pýcha opouští člověka tři dny po smrti." Pýcha je nejzáludnější:  vloudí se i do duchovního snažení, umí se zamaskovat za žádoucí cnost, nebo důmyslně skrývat. Je potřeba obezřetnosti a pravdivosti k sobě.

Druhou věcí, která s duchovním životem úzce sousvisí, je duchovní růst. Je to jakési měřítko, zda vaše práce je dobrá či ne. Kdo žije duchovně, musí také duchovně růst.  Duchovně růst - to znamená, že se vaše vědomí postupně rozpíná, vaše nedobré vlastnosti rozpouštějí, stáváte se stále lidskejším - ryzí lidskou bytostí, tak jak by to mělo být u každého člověka. Když se ohlédnete na svůj život zpět, musíte vidět, že jste se změnili, že jste jiní (snad lepší), ale že práce pokračuje dál! Duchovní život je něco, co nikdy nekončí. Pořád jste na začátku. Čím víc dojdete, tím víc víte a tím víc je vám jasné, kolik ještě práce je před námi. Není to jako škola - vychodit pár semestrů, obdržet diplom a šlus...