BEZ LÁSKY A BOHA NIC NEEXISTUJE

Bůh nevyžaduje, abychom jej uctívali. Neustále Boha personifikujeme, přestože víme, že je zcela mimo dosah toho, co bychom byť jen v náznaku dokázali pojmově pochopit.

Bůh není muž, ani žena. Další personifikace.

Bůh nevyznává žádné náboženství. Všichni to ve svých srdcích cítíme. Bůh nepatří k žádné rase. Bůh je všechno; je láskyplnou energií, která je vlastně  pro nás nepochopitelná moudrost. Všichni jsme stvořeni z Boha, protože Bůh je v každém z nás, je samotnou podstatou našeho bytí. Bůh přesahuje i onu páru, jež v sobě obsahuje vodu i led. Bůh  je neviditelný a nepoznatelný; přesto zahrnuje úplně všechno.

Už příliš mnoho let, celá staletí a tisíciletí jsou Bůh a náboženství špatně vykládány, pokřiveny a lidmi vědomě zmanipulovány. Boží jméno, snad nejvyšší symbol míru, lásky a soucitu, bylo zneužito k rozpoutání válek, k vraždám a genocidám. Dokonce i dnes, na začátku jednadvacátého století, zamořují „svaté války“ zemi jako středověký mor. Jak může být válka svatá? To je protimluv, strašlivý oxymóron, absolutní hřích uměle zamaskovaný lživým zdůvodňováním.

Bůh je mír, Bůh je Láska. Nějak jsme na to zapomněli. A přitom jsme stvořeni k obrazu Božímu. Bůh je v našich srdcích, a proto jsme i my tvory míru, lásky a božské podstaty. Existovat může jen jediné náboženství, protože Bůh je jen jeden, Bůh nás všech.

Musíme milovat jeden druhého, neboť Láska je cestou domů.

Jinak budeme jak nějací tvrdohlaví školáci odsouzeni opakovat jednu třídu za druhou, dokud učení o lásce nezvládneme. Jedině když se zbavíme obav a úzkostí a budeme na lidi jiných náboženství nahlížet jako na sobě rovné, jako na spřízněné duše na cestě k Bohu, teprve potom budeme opravdu a zcela bezvýhradně milovat. Všichni jsme stejní; všichni veslujeme na stejné lodi. V našich mnoha minulých životech jsme vystřídali všechna možná náboženství a rasy.

Jakmile poznáme, že jsme všichni stejní, že mezi námi existují pouze povrchní a nedůležité rozdíly, ne však takové, které by měli opravdu nějaký význam, můžeme na naší cestě podat pomocnou ruku všem, ať už nás mají rádi či nikoli. Ponoříte-li se pod povrch rituálů a zvyků různých církví, zjistíte, že jsou si jejich ideje, představy a doporučení obdivuhodně podobné. Neuvěřitelně podobná jsou i slova, která používají.

Všechna hlavní náboženství kladou obecný důraz na duchovní život, na pochopení Boží přítomnosti ve všech bytostech a věcech a také mimo ně, na pochopení smyslu dobrých skutků, lásky, soucitu, dobročinnosti, naděje a víry. Všechna hovoří o posmrtném životě a nesmrtelnosti duše. Všechna vyzdvihují laskavost, odpuštění a mír.

Hovořím-li o náboženstvích, mám na mysli úžasnou duchovní moudrost a tradice, nikoli umělé edikty a zásahy vyhlašované z politických důvodů, které lidi spíše rozdělují, než aby je spojovaly. Musíme být opatrní při rozlišování duchovních pravd od politicky motivovaných norem. Takové normy jsou jako ploty, které nás rozdělují a udržují v neustálém strachu.

Je načase, abychom začali přijímat představu o Boží všudypřítomnosti, o nesmrtelnosti duše, pokračující existenci po fyzické smrti, a to na základě faktů, nikoli pouze víry. Proč tedy tolik opomíjíme samotnou podstatu našich náboženství s jejich bohatými duchovními tradicemi, nemluvě o náboženstvích našich přátel a sousedů?

Boží světlo nedělá rozdíly, a stejně bychom měli jednat i my. Není jedna cesta, jeden způsob, jedna církev, jedna ideologie. EXISTUJE POUZE JEDNO SVĚTLO.

(Brian L. Weiss: Poselství mistrů. Otištěno v časopise Medium 1/2010. Kráceno.)