VELIKONOČNÍ DOBRODRUŽSTVÍ
Včera, právě o tzv. Bílé sobotě, jsem jela do Břeclavi. Jedna z mých vnuček slavila narozeniny, a já jsem ráda přijala pozvání na tuto slávu. Jela jsem vlakem do Brna, a odtud do Břeclavi. V Křižanově jsme my, všichni cestující, museli vystoupit, a nastoupit do autobusů, z důvodu výluky na trati. Fajn, těšila jsem se, že to není taková rutina jako obvykle, že uvidím a zažiju něco jiného. Měla jsem trochu obavy, zda stihnu v Brně navazující vlak. Moje obavy byli zbytečné. Dojeli jsme s velkým předstihem, a stihla jsem vlak, který jel do Břeclavi o půl hodiny dříve, než jsem měla naplánováno.
Všechno bylo fajn, moji synové a také snachy jsou jednoduše skvělé, nádherné bytosti. Moje rodina - to je můj největší poklad a štěstí. Jsem na svoji rodinu hrdá a pyšná.
Den utekl jak voda a nastal čas návratu. Vlak z Břeclavi do Brna odjel přesně, avšak v Šakvicích zastavil. Myslela jsem, že to bude jen chvilka, ale chyba lávky. Stáli jsme tam víc jak hodinu, možná hodinu a půl... Prý se něco stalo na trati před námi. Když jsem se procházela podél vlaku na nástupišti, bylo hlášeno, že to bude víc jak hodinu, protože na trati zasahuje IZS (Integrovaný záchranný systém).
Po dlouhém čekání jsem viděla, že od vlaku odpojili lokomotivu a později ji připojili k poslenímu vagonu. Průvodčí nám vysvětlili, že musíme jet zpět do Břeclavi, pak na na Přerov, Pardubice - prostě pojedeme horní trasou! Zhrozila jsem se, že jak se teď do Žďáru dostanu? Vlak, kterým jsem měla jet nemůžu stihnout... Jeden z průvodčích mi řekl, kterého jsem se ptala, jak se do Žďáru tedy dostanu, že je potřeba vystoupit v Pardubicích a jet do Havlíčkova Brodu a odtud do ZR. Dobře. Mezi Havlíčkovým Brodem a Žďárem jezdí vlaky pořád, snad každou hodinu. Druhý průvodčí mi řekl, že mi vytiskne jízdní řád a potvrzení pro ty další vlaky, aby mi platila moje jízdenka.
Dorazili jsme zpět do Břeclavi. A znovu jsme stáli snad půl hodiny a nic se nedělo! Byla jsem trochu rozhozená, ale řekla jsem si, že tuto situaci přijímám, že to budu brát jako velké dobrodružství, jako dar, a že se budu jen radovat a užívat si to. Ihned se mne zmocnila obrovská radost. Opět jsem telefonovala synovi s jobovkou, že jsem stále v Břeclavi, i kdy ž v té době jsem se už měla nacházet blízko Žďáru. Je to neuvěřitelné, ale já se opravdu radovala, že proživám něco, co bych si nikdy nevymyslela, co by mne nikdy nenapadlo. Tohle prostě nevymyslíš...
Když se vlak opět rozjel, jeli sme snad jen dvě minuty, vlak opět zastavil. Po malé chvilce se rozjel zpět do Břeclavi. A zase jsme stáli. Rozdíl byl v tom, že přistupovali další cestující s touhou dojet do Brna. Mladému páru, který se usadil naproti mně, jsem povykládala celou tuto eskapádu s otázkou, zda si fakt myslí, že dojedou do Brna? Protože někdo z těch, co v Břeclavi přistoupili říkal, že někde narazil kamion do mostu a ten se poškodil natolik, že je trať neprůjezdná.
Pak mi zatelefonovala snacha, že mi jede na pomoc. Abych z vlaku vystoupila, vyšla před nádraží, a vezme mne do Brna autem. Ani chvilku jsem neváhala udělala to. Před nádražím jsem jen chvilinku čekala, a už jsem nastoupovala do auta. Mezitím jsem zaregistrovala, že vlak, ze kterého jsem kvapně vystoupila se rozjel - správným směrem na Brno.
Cesta se snachou nám krásně ubíhala, ona je skvělá řidička. Před Brnem mi ale řekla, že vlak do Žďáru nestihnu, a že další pojede až za dvě hodiny, a bez zaváhání se rozhodla, že mne odveze až domů!
Tak se stalo. Doma jsem byla v sedm hodin večer, jen o pouhou jednu hodinu později, než bylo původne plánováno. Nesmírně si cením to, co pro mne moje snacha udělala. Obdivovala jsem její obětavou pomoc. Její čistou, přenádhernou duši obdivuji od první chvíle, co jsem ji uviděla. Jsem velmi šťastná, že v mé rodině je tato andělská duše.
Jak by to všechno asi dopadlo, kdybych tuto situaci nepřijala a rozmrzelost nenahradila radostí? V té jedné chvíli přijetí a rozhodnutí pro radost se úplně všechno změnilo - a nejen pro mne.