BLAŽENÝ STAV MYSLI
Přátelé drazí, teď vám rozpovím, jak jsem celý včerejší den prožila fakticky v páté dimenzi, na Nové Zemi, do které směřujeme. Je mnoho lidí, kteří již v nové éře lidstva žijí trvale, ale je mnohem více těch, co netuší, co se děje, a kam spějeme. Je jasné, že ne každý člověk projde transformací a spočine v Nové Zemi, v páté dimenzionální frekvenci. Jednoduše i proto, že ne každý, kdo jako člověk vypadá, je i skutečným člověkem. Takže - dejme se do toho.
Včera jsem byla v Břeclavi, Poštorné a v Lednici. V Lednici žije můj starší syn, a právě včera měl narozeniny. S jeho paní jsem se domluvila, že se potkáme teprve u kostela, že si chci tu Břeclav projít pěšky a zavzpomínat na časy, kdy jsem tam byla doma. Jinak by mne tato nádherná bytost čekala již u vlaku a jely bychom do Lednice autem.
Než se pustím do dalšího vyprávění, musím vzpomenout na cestu vlakem. Chybně jsem si z netu vypsala odjezdy jednotlivých vlaků, a vlak z Brna do Břeclavi jsem nestihla. Jízdenku jsem si koupila již doma, ve Žďáru, ale jízdenka byla vázána na Vindobonu, která mi ujela. Tak jsem jela dalším vlakem, EC do Budapešti, který v Břeclavi staví. Našla jsem si kupé, kde seděla jedna krásná slečna a mluvila slovensky. Tak jsem také mluvila slovensky. Pak ještě přisedla jedna mladá žena, sedla si na sedadlo naproti mně. Za chilku se ve dveřích kupé objevil průvodce. Podala jsem mu jízdenku. Jenže byla nevhodná, vázána na jiný vlak. Říkám mu - nevadí, klidně si zaplatím jízdenku novou, o peníze přece vůbec nejde. On že ne, že budu muset doplatit něco málo. Vyšlo to na třicet korun. Všechno probíhalo v pohodě, chovala jsem se přirozeně a zdvořile, s láskou v srdci ke všem lidem, i k této konkrétní situaci.
Když se vlak blížil k Břeclavi, mladá žena sedící naproti mně vstala a chystala se vystoupit, až vlak zastaví na nádraží v Břeclavi. Následovala jsem ji a trošku se divila, že také vystupuje tady. U dveří mi řekla, že se ještě nikdy nesetkala s tak pohodovým člověkem. Klidně jsem ji odpověděla, že to je výsledek třicetileté duchovní práce. Velmi krátce jsem jí řekla, že je nutné soustřeďovat se na své duchovní srdce uprostřed hrudi, světlo v něm posilovat a s tímto světlem pracovat. A druhá důležitá věc je vědomé myšlení. Ne pozitivní, ale VĚDOMÉ. Uvědomovat si, na co myslím a negativní myšlenky ihned neutralizovat. Že je velmi snadné myslet si o někom jiném něco zlého, ale když si to uvědomím, prostě tu myšlenku ve své představě spláchnu do záchodu.
Sice mne překvapilo, co mi ta mladá žena řekla, ale na druhou stranu mi tato epizodka potvrdila, že moje přítomnost na druhé lidi působí, a to i kdybych vůbec nic neřekla. Vždy se chovám přirozeně, a světlo z mého srdce září široko-daleko a ovlivňuje okolí a lidi kolem.
U syna jsem se cítila skvěle a komfortně, vnouček se pořád chtěl se mnou hrát. Syn připravil speciálně kvůli mně luxusní oběd čistě z rotlinných surovin. Jáhly s hráškem, kapií a rajčaty, sójové boby v rajské omáčce a paprikovou salsu. K tomu grilované uzené tofu. Tofu jsem jedla poprvé v životě. Výrobkům ze sóji se vyhýbám, protože jde většinou o geneticky modifikovanou rostlinu, ale to můj syn neví, a já nechtěla kazit skvělou atmosféru rodinné pohody.
Pak jsme šli na procházku k zámku. Moje mysl byla od samého rána ve stavu blažené euforie, protože jsem vstala již v půl páté ráno, abych stihla všechny svoje ranní rituály. Jedním z nejdůležitějších rituálů je napojení se na energie země - zlatý paprsek vycházející z planetárního centra, a pak se napojuji na světlý bílý paprsek z vesmíru (z Boha, z centra...). Oba tyto paprsky chvíli pozoruji, jak procházejí mou páteří a hlavně srdcem. Pak paprsky zastavím na úrovni čtvrté čakry, v srdci, a sleduji, jak se moje duchovní srce naplňuje světlem, a toto světlo se šíří daleko do okolí. Pak následují další rituálky, ale ty již popisovat nebudu.
Když jsme se příbližili téměř až k zámku, zaujal mne překrásný pták, kterého držel na ruce krásný mladý muž. Pozdravila jsem ho a zeptala se, co je to za dravce, že je krásný, a velmi se mi líbí. Řekl, že je to "luňák červený". Zeptala jsem se, jak se ten krasavec jmenuje: Atak. Zasmála jsem se, že to znamená "útok". Poprosila jsem mladého muže, zda si luňáka můžu vyfotit, a on svolil. Ještě jsem se zeptala, zda si můžu vyfotit i jeho, a také souhlasil. O kousek dál jsme natrefili na paní, která také na ruce měla nádherného ptáka. Opět se všechno opakovalo. Jednalo se o puštíka belavého a jméno měl překrásné: "Guľôčka". Obrovská radost mne pohltila. Slovenské jméno, a krásně vyslovené "ľ ", i "ô". Paní si však nepřála vyfotit, tak mám snímek jen puštíka, ale to nevadí.
Všude kolem sebe jsem viděla jen krásu a nádheru. Všechno mne okouzlovalo. Zámek, park, počasí, lidé, květiny, stromy... Od rána jsem se cítila nesmírně šťastná a pocit štěstí a radosti se stále zvyšoval.
Než jsem musela odcestovat zpět domů, stihli jsme ještě navštívit mého druhého syna, který bydlí v Poštorné. Nádherné setkání. Celý den jsem se chovala přirozeně, nebála jsem se, ani jsem se nestyděla říct jim, jak jsou pro mne důležití, že jsou skvělí lidé, že je miluji a jsem na ně hrdá.
Pak jsem odcestovala se srdcem naplněným láskou, světlem a krásou. V Brně jsem měla něco přes půl hodinu čas do odjezdu vlaku do Žďáru a rozhodla jsem se, že zaběhnu na Zelný trh, a koupím si k večeři pravé moravské hrozny. Večeřím mezi pátou a půl šestou, to budu ještě ve vlaku, tak povečeřím hrozny ve vlaku...
Když jsem odcházela ze Zelňáku, koupila jsem si ještě u stánku kelímek burčáku. Zrovna je burčáková sezona, a burčák je zdravý, protože je to živý nápoj a pracuje. Proto nebylo lehké přivézt manželovi flašku burčáku. Nesmí se úplně zavíčkovat, aby nápoj mohl pracovat.
Pak jsem uslyšela nádhernou hudbu pouličního umělce. Hrál na hoboj Šostakovičův valčík č. dvě. Úplně mne to nadchlo. Překrásná hudba, skladba, kterou často podlouchám. Vytáhla jsem papírový penízek, ten hudebník si to zasloužil, poděkovala mu a pochválila ho, a - světe div se - začala jsem přímo na ulici sama se sebou tancovat valčík. V tomto euforickém a blaženém stavu mysli to bylo pro mne naprosto přirozené!
Já - a tančit na ulici?! Kam se poděla ta ušlápnutá šedá myška, kterou jsem dříve byla?
Takto jsem díky vlastní zkušenosti pochopila, co to je žít trvale v páté dimenzi, a také jsem pochopila, jak je to s tím rozdělením realit. O tom, že během transformace dojde k rozdělení realit vím možná i patnáct let, ale neuměla jsem si představit, jak to prakticky proběhne. Teď už vím. 3D realita, jakož i 5D realita jsou zde, na Zemi, přítomné současně. Je to nastavení naší mysli a srdce, ve které realitě se nacházíme. Já jsem celý včerejší den prožívala v pět déčku. S lidmi nacházejícími se v nižší realitě - ve třetí dimenzi, jsem se vůbec nesetkala. Jsou to pro mne již oddělené světy. Přesto, že matrixáci tady pořád jsou, jenže vstup do vyšší frekvence nemají, dokud nezačnou na sobě pracovat.
Luňák červený - Atak.
Puštík belavý - Guľôčka.