KRACH JASNOVIDCŮ V ČESKU?

Dalo mi opravdu hodně práce celý článek z časopisu Phoenix přepsat. Autorem je můj oblíbený Josef Staněk. Dala jsem si tu námahu a celý článek přepsala, i když je hodně dlouhý a jazyk pana Staňka není jednoduchý. Prosím, přečtěte si ho až do konce, je to mimořádně důležitá věc pro tuto dobu. Nejen že se dovíte příznaky blížícího se - dejme tomu "konce", ale i to, co bude pravděpodobně následovat, co stojí před námi. A také to, jak žít, abychom dobu, která je v podstatě už "na spadnutí" přežili a přežili  ji "ve zdraví"...

Pomocí intuitivních metod práce - podobně jako i pan Staněk sám pracuje, jsem zjišťovala míru pravdivosti tohoto dlouhého článku. Vychází mi to na neuvěřitelných 90%! Také proto jsem několik dní každou volnou chvilku přepisovala a přepisovala v naději, že se k těmto velmi důležitým informacím dostane více lidí. Přeji vám všem pěkné počteníčko a užitek z přečteného.

Je nutné uznat, že v pátrání po zmizelé dívce Aničce jasnovidci zcela selhali. A to v zemi, o které se povídá, že co Čech, to šaman nebo léčitel! Své „paraschopnosti“ neukázaly ani „zástupy“ těch, kteří esoteriku školí, ani jimi vyškolení. Setkávám se dokonce dost často se zájemci o esoterické poznání, kteří jdou z jednoho kurzu do druhého a mají tolik absolventských diplomů jako svého času sovětští generálové metálů. A to není nijak málo. Vždyť až sem se z Egypta po roce 1968 „donesl rozhovor“ dvou krokodýlů z Nilu, ve kterém si jeden stěžuje druhému: „Je to na tom světě čím dál horší! Představ si, před týdnem jsem sežral jednoho ruského vojenského poradce a ještě po týdnu prdím kovové metály!“

V případě Aničky selhali nejen všichni jasnovidci a telepatové, ale také „kontaktéři s přítomnými mimozemskými civilizacemi“. Ufouni jim zjevně neporadili. Také jasnovidní „pisatelé s dvanácti čarami“, kteří ve svých knihách a přednáškách o minulých a budoucích dějinách lidstva naprosto přesně popisují, co se odehrávalo v „Atlantidě a Hyperboreji“ před 324 841 lety a co bude na světě v roce 8453, mlčeli jako ryby. Není divu, vždyť je pravidlem, že naprosto mlčí o tom, co ve státě a světě bude za týden, měsíc a rok. Zdá se, že před eventuálními kalamitami nedokáží varovat obyvatelstvo ani tak, jako to učinili sibiřští šamani před pádem tunguzského meteoritu. Zřejmě to s jejich schopnostmi nebude tak horké. A tak, ať se nám to líbí nebo ne, v reálných prognózách lidé-citlivci „o třídu“ pokulhávají za zvířaty. V souvislosti s nejistou prognózou další existence života jako celku na této planetě není nakonec mizení druhů formou „útěku“ zvířecích druhů ze zeměkoule jako před tsunami?

Je naše budoucnost předurčena? V těchto souvislostech se u mnoha lidí oprávněně vynořuje otázka, nakolik a jak časově dopředu je individuální a kolektivní budoucnost předurčena? A jestli je v dispozicích člověka alespoň s určitou přesností ji zachytit? A také, jestli existují vlivy, které tyto eventuální schopnosti pozitivně či negativně ovlivňují.

Těmito otázkami a vlivem  těch kterých vlivů na přesnost mimosmyslového vnímání se zabývám od osmdesátých let. Nejprve jsem se samozřejmě přesvědčil, že jevy „vidění na dálku, do minulosti a budoucnosti“ skutečně existují. Z prvotní „skepse sisyfovského typu“ mě před čtvrt stoletím pomocí přesných telepatických diagnóz a dat úmrtí jednotlivců vyvedl brněnský „šaman“ Karel Kožíšek. S ním jsem se blíže seznámil v souvislosti s jeho prosbou, abych ho „vyučil“ včelaření. Při té příležitosti jsem poznal, že Karel Kožíšek byl nejen nesmírně srdečný a kamarádský člověk, ale skutečný telepatický fenomén. Jím předvedené výkony mě tak zaujaly, že jsem mu později při jeho pokusech asistoval. Tak jsem se mimo jiné přesvědčil, že je to tak disponovaný člověk, který z fotografie kohokoliv pomocí automatické kresby bezchybně zjistil, zda dotyčný nejen žije, ale jaký je zhruba jeho zdravotní stav. Přede mnou bez jediné chyby určil, podle fotky nebo písma žití či nežití stovek reálných lidí. Nezaznamenal jsem však, že by byl věrohodně schopen zjistit, kde se dotyčný mrtvý nachází (týká se také úsilí o nalezení hrobu Metodějova a Anežky České).

 V době oněch pozorování   a následných ověřovacích experimentů mě ovšem, jako každého, strašily dvě skupiny mých známých a kamarádů. První množinou „strašitelů“ byli vědecky   a rozumově pracující kamarádi, kteří mi vyzbrojeni sisyfovskou logikou vědecky předpovídali „zbláznění se“. Druhou skupinou „strašitelů“ byl ideovou jednotou sevřený klan jen o Bibli se opírajících křesťanů. Ti mě na základě scholasticky (ne)pochopených biblických citátů jasně viděli v pekle. Znejistěn těmito nevábnými „vyhlídkami“ začal jsem jezdit po republice, abych se u informovanějších poradil o rizikách prováděných pozorování a pokusů.  Mimo jiné do Prahy, za dalším Kahudovým esoterickým „esem“ paní Bohunkou Cíchovou…

Ta na mne po přesně postavených dotazech vždy přísně pohlédla a se zdviženým prstem řekla: „Víte, co o těch věcech řekl Abdrushin? Jak je to nebezpečné!“ Říkám, že vím. Ale život je souborem rizik. Bez rizika nemůžete jít ani na rande! Kvůli překonání rizik dokonce žijeme. Po takovém úvodu paní Cíchová otočila své oči bělmem ke mně, kamsi pohlédla a řekla: „Ale vy můžete! V záhrobí jste za omyly minulého života, i když vedené dobrou vůlí, tak trpěl, že v sobě máte mimořádně vysokou míru opatrnosti. Máte dostatečnou citlivost se nástrahám oněch transcendentních dimenzí vyhnout. Stejně časem magických kousků a experimentů necháte.“ Měla pravdu! A navíc mi řekla jak omyly minulého života, tak budoucí klíčové životní události dopředu. V té době naprosto nepředvídatelné osobní události! Přiznám se, že jsem tomu moc nevěřil. Ale překvapení bylo na mé straně. Předpověděné se stoprocentně naplnilo! Dokonce na roky přesně! Až na jednu předpověď, která má čas až po smrti. Po těchto zkušenostech nepochybuji, že budoucnost jednotlivce i národů jsou naším duchovním vedením v hrubých rysech předurčeny. Její jednotlivé události mají nenahraditelný smysl pro náš duchovní vývoj, a proto je můžeme měnit jen v detailech. Přesně předurčit průběh nemoci ostatně uměl konec konců i Kožíšek. Když k němu přišel na „magnetickou léčbu“ nemocný, o kterém jinak nic nevěděl, tak ho „přeléčil“. Pacientovi se obvykle ulevilo, ale když odešel, Karel mi řekl: „Toho volají „nahoru“, má tolik a tolik času. Toho jsem léčil jen na oko. Já se s Pánem Bohem neperu!“ Když jsem naplnění prognóz následně kontroloval s asi desetiprocentní chybou a mírnými časovými „plus minus“, předpovědi vycházely.

Nástrahy temných…

V souvislosti s možnostmi předcházení a identifikace zločinu pomocí intuitivního poznání jsme samozřejmě také prováděli pokusy. Vždy neúspěšně. Karel mi ukazoval, tehdy na Saddámovi Husajnovi, jak jsou místa zločinných dějů a myšlenkový svět zloduchů tak nabity „černou energií“ produkovanou démony, kteří je řídí, že on nemá šanci je porazit. Temná energie kolem okamžitě rozhodí stabilitu každého duchovně nedokonalého, který do kruhů temných duchů vkročí. Tyto energie jsou tak silné,že rozvrátí rovnováhu je detekujícího citlivce a dovedou jej k zesměšnění. Pro temné duchy je takové „laškování“ s citlivci povyražením. Ve stylu „takový šašek nám sem leze!“. Silou kolem zločinů nashromážděné negace by mohl projít jen dokonalý člověk. Negativní energie by se v tomto případě nemohly na negacích duše uchytit a její intuitivní integritu rozladit! Přítomnost a účinek negativních energií v dimenzi astrálu byl příčinou toho, proč staří zasvěcenci (faraónovi veleknězi, Pythagoras, Orfeus apod.) přibírali do iniciačních rituálů egyptských a řeckých mystérií jen eticky čisté osobnosti. Stejný důvod, proč esoterické metody nejsou použitelné v současném lidstvu, uvádí Abdrushin. Píše, že síly duchovních temnot jsou v astrální dimenzi současného upadlého lidstva tak silné, že nechají kohokoliv uhádnout jen věci podružné! Použijí-li se k prognóze hmotné esoterické „pomůcky“, například kyvadlo, virgule, temný duch stojící za každým člověkem, výsledek ovlivní směrem ke zlu. Zmýlí jej, dá argumenty „hmoťákům“ a udělá z citlivce před druhými „blázna“. Podstatné vědomosti, které by mohly být duchovně užitečné, Nelze esoterickými školeními zvýšit. Lze je oživit jen všestranným duchovním úsilím k povznesení duše. Pak se v každém člověku přítomné intuitivní schopnosti samočinně otvírají. Vždyť jsou zablokované právě k dobru nezralého!

Při použití esoterických prostředků k intuitivnímu poznání   jsem po letech hodnocení mimo jiné dospěl k závěru, že čím je člověk ve zkoumaném oboru rozumově kvalifikovanější, tím lepšího výsledku může intuitivním poznáním dosáhnout. Ale i intuice má své háčky. Uvedu dva mně se přihodivší konkrétní, ale protikladné příklady. Zkoušel jsem využít intuitivní (esoterické) diagnostiky ve včelařství. To byl obor, který jsem tehdy poměrně slušně vědomostně zvládl. Nejprve jsem šíření roztoče varroa v Česku v tichosti sledoval i esoterickými metodami. Vycházelo mi stále, že invaze roztoče v krajině postoupila dále, než bylo zjištěno oficiálními laboratorními metodami. Z takové situace vyplývalo, že oficiální „radikální metoda likvidace varroázy“ nemůže být úspěšná. Počkal jsem v tichosti rok, a když se správnost minulého testování následným laboratorním vyšetřením potvrdila, dostal jsem odvahu a veden čistě altruistickou pohnutkou zabránit zbytečným státním výdajům a šikaně kočujících včelařů, napsal jsem osobní varovný dopis tehdejšímu řediteli SVS Dr. Polákovi. O esoterickém způsobu získání informací v něm nebylo ani slova! Jediný v celé veterinární službě a včelařské veřejnosti jsem na celostátním fóru vystoupil proti navrženému způsobu tlumení invaze. Proto mne možná „temní“ nechali správně roztoče najít kyvadlem a virgulí, protože po onom vystoupení   nastal všeobecný „hon“ na mne. To jsem si užil! Obvinili mně z „rozvracení schváleného ozdravného postupu“ a někteří funkcionáři navrhli i zbavit mně titulu. Prý jsem nepochopil základní vyučované protinákazové postupy. Následovalo kárné řízení na krajském veterinárním zařízení a z trestního obvinění pro rozvracení ekonomiky ve státě mě tehdy zachránil právě ředitel státní veterinární správy. Ke zklamání přesvědčených „radikálů“ mne navíc přizval do komise SVS pro nákazy včel. Průběh následující invaze roztoče mi však dal plně za pravdu, že se mi většina těch, kteří na mně původně pořádali „hon“, přišla po několika letech omluvit. Dobrodružné „individuum“ se v jejich očích náhle proměnilo ve včelařskou „kapacitu“.

Experiment s ezoterikou?

Po tomto úspěchu v esoterické prognostice postupu roztoče varroa mně „začal brát fantaz“, že bych těchto utajovaných dispozic mohl využít také pro sebe, zejména komerčně. Například v diagnostice počátku rojové nálady ve vlastních včelstvech bez prohlídky včelstva. Doufal jsem v možnost odstranit nasazením kyvadla nebo virgule pracnost při ošetřování vlastních včelstev a podstatně zvýšit jejich medný výnos. Ale v tomto případě jsem zaznamenal plný krach esoterické diagnostiky vzniku rojové nálady. Nespolehlivost byla neúnosně veliká. Přičítám tento neúspěch „kvalitě“ pohnutek, tj. vlastnímu egoizmu a zištnosti. Tyto pohnutky otevřely vstup rušivých energií do neurosvalových reakcí, řídících pohyby virgule a kyvadla. Později se mi to mnohokrát potvrdilo, že jakmile citlivec nechá do své duše vstoupit duchovní vadu, dochází k poruchám intuice a následně ke krachu správnosti intuitivní diagnostiky.

Došel jsem tak vlastními pozorováními k potvrzení správnosti výše zmíněného Abdurushinova názoru o tlaku temných jemnohmotných energií na lidstvo. On dále uvádí, že nepokřivené esoterické sdělení může být v současnosti získáno jen bez hmotných pomůcek, tj. vizí ve změněném stavu vědomí, nebo skrze správně vyluštěné poselství snů. I to mohu potvrdit. Po tomto obšírném úvodu jsem dospěl k vyjevení těžiště článku. Vidíme kolem sebe pozoruhodné společenské a přírodní události, jejichž další vývoj se jeví jako nevypočitatelný. Společenské procesy jakoby rozkládaly a činily nevěrohodným všechno, čemu věřili naši předkové. Lidstvo se samo k sobě a přírodním zdrojům chová tak, že už i vědeckými (rozumovými) prognózami je možné vypočítat jeho zánik. Západní civilizace (např. EU) je sice schopna nařídit normy upravující zakřivení banánů nebo šikanování slušných občanů nesmyslnou byrokracií, ale není schopna zvládnout na jedné straně mafie spekulujících zbohatlíků, žijících parazitním a rozmařilým životem, a na druhé straně rychle narůstající vrstvy tzv. nepřizpůsobivých občanů. První neschopnost vládnoucí mocenské elity je způsobena tím, že bohatí paraziti mají vždy čas a peníze na to, aby podplatili za kvalitní zákony odpovědné strany a politiky. Než to hodnoty vytvářející občané zjistí (nemají pro práci čas), padlé mocenské elity vytvoří zákony vyhovující jen bohatým. Jsou úmyslně vytvářeny tak, aby je bylo možné obcházet pomocí mafií „informovaných drahých“ advokátů. Tím je zákulisní pseudoelitě vlastně dovoleno všechno. Viz běžné odsuzování „malozlodějíčků“ soudy a žádný odsouzený „velkotunelář“. Snad kromě sólo diletanta z H-systému. Obcházení zákonů se děje také pomocí jejich „správného“ výkladu „pozitivně“ motivovanými úředníky a soudci. Současná zdánlivá demokracie u nás i na Západě je současnou společenskou pseudoelitou pojata jako forma manipulace krátkozrakých konzumních „hejlů“ prostřednictvím volebních kampaní a ohlupujícího působení médií. Mají to snadné. Materialistický člověk opuštěním svých transcendentních hranic ztratil vazbu na nadčasovost a tím nevědomky rezignoval na budování sebe sama jako samostatně uvažující osobnosti.

Život vzdálený své skutečné podstatě.

Druhá neschopnost současné vládnoucí vrstvy se vyznačuje neschopností zvládnout tzv. nepřizpůsobivé vrstvy a občany. Tuto neschopnost vyvinout účinný tlak na asimilaci necivilizovaných přistěhovalců vytváří blokující kampaň ateistických pseudohumanistů. Pseudohumanisté vnucují veřejnosti ateisticko-anarchistické pojetí svobody člověka. Jeho základním paradigmatem je teze, že není-li vyšší moc, rozumí se svobodou libovůle člověka. Zejména když tento má dost peněz, nebo drzosti. Takto pojatá svoboda není vázána na předchozí naplněnost povinností jedince, uložených mu jeho „Konstruktérem“. U věřících Bohem, u agnostiků (něcistů) svědomím. Kant jej agnostikům definoval jako tzv. „kategorický imperativ“. Podle domněnky ateistů se člověk sestavil sám od sebe. Tím není odvoditelná příčina jeho bytí, a tudíž mluvit o smyslu života či odpovědnosti jednotlivce je „nevědecké“ (viz vědecký světový názor).

Před 20 lety „uhynul“ komunizmus na neschopnost nastoupení opravného vývoje. Ke škodě celého lidstva se západní demokracie se ztrátou svého ohrožení komunizmem nejen neuvolnila a nerozkvetla, ale naopak rychle začala působením jen na   peníze věřících finančních mafií degenerovat. Jejich vliv posílil vytrácení vnímání transcendentního rozměru   v celé civilizaci! Svět začal žít zásadou, že kdo má sílu a peníze, má všechno. Alespoň po dobu svého života.

Říkám a píši již dávno, že vzhledem ke své povaze jsou Češi jakousi „zkumavkou“ nastupujících společenských procesů v celé Evropě. To proto, že jsou povahou neurotici (genetická promíchanost) a postrádají „móresy“ (vychování, protože to leckdy zastírá skryté myšlení). Že Česko touto zkumavkou nastupujících procesů je, si můžeme ověřit na průběhu evropských dějin. Zde začala husitstvím jak reformace křesťanství, tak sektářská náboženská 30letá válka. Zde se současně s německým objevil úzkoprsý nacionalizmus. Mezi Čechy byla v roce 1938 nejsilnější antinacistická fobie v době, kdy jinde v Evropě hleděli ještě na nacisty jako na neškodný „pochodovaní a hulákající kolorit“. Zde v Česku následovala nejsilnější poválečná protiněmecká msta, která nerespektovala netotožnost nacistického a německého. Po ní, nebo v jejím důsledku následovalo nejsilnější „prokomunistické“ národní pominutí smyslů vyjevené ve volbách 1946 (KSČ 41% hlasů), následované nejzběsilejšími stalinskými procesy v „lidodemo“.

Tyto šílenosti vystřídala kocovina z předchozího konání, která většinově prostoupila komunistickou stranu (nikde jinde) a vyvolala v roce 1968 jediný pokus o reformu komunizmu. Potlačení tohoto pokusu sovětskou armádou opět vystřídalo odporné, jinde neviditelné lízání okupantských důtek. A následoval opět kotrmelec původně prvomájových   normalizačních „jásačů“. Stejní lidé vystupovali o několik let později při kolabování komunizmu   ve světovém „maxikinu“   známém pod názvem Sametová revoluce. Není proto divu, že opět v Česku lezou první z „pytle“ degradace, do kterých upadla celá občanská společnost.   Zjevují se příznaky „mafiánské demokracie“.

Skrytá realita.

Tyto přemety myšlení davu v Česku se mohou dít jen proto, že v důsledku postupného vytěsňování výchovy etických principů mase národa, dříve vsazovaných dětem skrze školu a církve, vystoupily na povrch již důsledky této výchovné absence. Masa národa přestala žít základní duchovní principy. Její myšlení se stalo tržním. Žitý ateizmus většiny vyjevil prázdnotu lidiček konzumní společnosti a ten se již několik let manifestuje ve formě neřešitelných vládních krizí. Jaký národ, takové vlády! Neřešitelnost společenských problémů už i méně chápavým vyjevila, že formální znaky demokracie mohou být v ústavě sice zakotveny, ale v mase lidiček „se nekonstituují demokrati“! Ve veřejném životě se až na výjimky neobjevují osobnosti státního, ba ani okresního a místního formátu. V jiném provedení zase vyplavala na povrch stará „totáčová“ vada: „Nejsou lidi!“ (myšleno na práci). Na „fasuňk“ jich zde vždy bylo dostatek! Právě tak jako dnes uchazečů o funkce! Je čas zamyslet se nad tím, proč ty osobnosti nevyrostly? Odpověď je jasná. Proto, že z komunistického ani z konzumního školství vyrůst nemohly! A už vůbec se nemohly konstituovat z veřejného života! Vždyť po jeho dehonestaci komunizmem se politika pod vlivem vyhraněného prospěchářství opět zvrhla v prováděnou „pozitivní a negativní motivaci“! Jak pravil mládežnický odchovanec ODS poslanec Morava, nyní se přetransformovavší do zjevu poslankyně Kočí.

Prohnilost stavu společenských věcí navíc dokresluje jev, kdy kulisy těchto žabomyších šarvátek osobnostních nul po celou dobu spokojeně „tvrdí“ osazenstvo právní soustavy státu. Její představitelé jsou svým základním principem myšlení nastaveni tak, že na nic víc než na větný rozbor zákonů v kontrastu s napsaným a nahraným nemají předpoklady! Pro ateistu a postmodernistu přece spravedlnost jako projev přirozenosti věcí neexistuje! Realitou mají být jen psané zákony a zájmy za nimi skryté!

Éra úpadku lidstva.

Jako republika jsme v kontextu zeměkoule zanedbatelný subjekt. Kdyby nebylo vidno z výše zmíněného, že zdejší rvačky jen předznamenávají otřesy celé civilizace, nestála by situace za zmínku! Pozorný pozorovatel si ale musel všimnout, že společenské destruktivní síly stejně bezzábranového typu jako u nás působí i na Západě. Jen mají lepší mimikry. Tuto obecnou civilizační bezvýchodnost cítí lidé už i tam, o rozvojových zemích nemluvě. Takto pociťovaná situace   bez viditelného řešení vyvolala jev negativního a apokalyptického očekávání. Na internetu si jejich variant může každý přečíst „zdarma kornout“. I indiáni, když dostanou zaplaceno, jezdí do Evropy prorokovat konec starých časů! Zvědavé a již ne příliš dobré zítřky tušící Evropany zajímá, jak i předkové indiánů, když upadli do tranzu, popisovali děje soumraku této civilizační éry. Éry posledního století, kterou je možné po právu považovat za čas vzestupu různých forem „vědeckého světového názoru“ (cudný název ateizmu). Mne chod dějů úpadku lidstva zajímá také! Ale ještě více mne zajímá, jaké je východisko z tohoto duchovního úpadku člověka! Již dávno nedbám na „vědecké prognózy“ renomovaných   společensko-vědeckých institucí, které skrze materialistické brýle ekonomického růstu stále ještě rýsují pochod   za bohy se považujících ateistů do velkých „konzumišť“.

Protože realitu světa kolem nás vnímám jako směs racionální a iracionální dimenze bytí, používám k předpovědi vývoje ve světě   kombinaci metod racionálních a esoterických. Popisovat je nebudu, protože by je bez zkušeností okamžitě použili mnozí čtenáři a napáchali by si škody podle staré antické pravdy: neučený horší nedoučeného. Z racionálních metod pozorování zmiňuji mj. závěry z pozorování na diagnostickém přístroji Oberou (viz internet včetně hesla Metatron), z esoterických výklad snů a vizí. Předpověď vývoje uveřejňuji proto, že moje pozorování a závěry mohou být mnohým užitečné. Navíc si je všichni mohou následně porovnat s reálným děním. V posledních 40 letech mi prognózy dost přesně vycházely, až na častý časový posun. To časové opožďování mě štve, ale nemohu to ovlivnit. Například konec éry normalizace se mi z pěti let protáhl na dvacet. Někdy si připadám jako onen na Štědrý den olovo lijící pilot z „Pelíšků“ s jeho výrokem: „Dávám bolševikovi rok, nejvýš dva!“ Časový posun předpovědí přičítám své duchovní vadě – netrpělivosti. Netrpělivost je projev nižšího vnímání faktoru věčnosti duší. Otec mi ji často vyčítal se slovy, že se celou válku modlil, aby se na mně ty válečné nerváky „nepodepsaly“. Ale ony se zřejmě do mé psychické konstituce promítly, a to ve formě netrpělivosti. Ale i tento nedostatek vyjevil svou kladnou stránku. Skrze tento můj duchovní nedostatek jsem poznal, že a jakým způsobem duchovní vady citlivců ovlivňují odečítání dějů z astrální roviny reality.

V zajetí nežádoucích změn.

Tak tedy níže uvedu své výsledky dlouhodobých pozorování a předpověď dalšího dění. Pozoruji (jako pamětník) zásadní poznenáhlé změny jak klimatu, tak rovnovážných stavů v přírodě, ale i chování zvířat! Dále si všímám, že navzdory prodlužování průměrné délky života lidí klesá jejich celková vitalita, zhoršuje se jejich metabolická odolnost, nervová rovnováha, mezilidské a rodinné vztahy. V poslední době se tento vývoj z nějakého důvodu jakoby urychlil. Pozorovanými změnami klimatu mám na mysli celkové oteplení, zvýšení výkyvů počasí ve stylu sucho, pak záplavy, neúměrné teplo, pak velký teplotní pád. Jako změny rovnovážného stavu v přírodě vnímám degradaci lesů (např. mizení lesních plodů), degradaci ornice na polích (mizení humusu), mizení rozmanitosti flory na mezích (i těch přetrvávajících), změny poměru zvířecích druhů v přírodě a stěhování některých za člověkem. U lidí mj. pozoruji rychlé narůstání   poškození celé nervové soustavy neznámým činitelem. Na Oberou se poškození vyjevuje tím, že přístroj příslušné nervy a nervové pleteně označuje červenou barvou. Zatím jsem nenašel ani jediný prostředek, který by postupující nervovou degradaci zlepšoval. Tím neznámým negativním působením může být jak působení všudypřítomného elektrosmogu, tak jedovatý účinek civilizačních reziduí v prostředí. Ale také účinek života ve stresu, nebo i působení dosud se v dějinách lidstva nevyskytujícího typu záření z kosmu! Dále nacházím poškozený cévní (arterioskleróza) a imunitní (brzlík) systém. Na tyto degenerační tendence jsem pozoroval příznivý účinek snížení hladiny homocysteinu v krvi Ravitem a dodání mastných omega kyselin potravními doplňky. Další příznivý účinek na tyto degenerace jsem zaznamenal také konzumací šťávy z červené řepy, černých jeřabin a z přidávání česneku. Celkově nepochybně   příznivě působí omezení potravin živočišného původu! Kromě nárůstu degenerativních změn se projevuje i rychlé zvyšování incidence obecných metabolických poruch, tzv. civilizačních nemocí. V případě diabetu jsem zaznamenal velmi negativní působení kombinace lepku (pšenice), rafinovaného tuku a cukru! Tato kombinace třeba v „čokoládových“ oplatkách se zdá být přímo „diabetogenní“. Na oplatkách už dávno mělo být varování ministerstva zdravotnictví, jako na cigaretách: „Způsobuje časem cukrovku!“

 Manifestací poruch nervové rovnováhy lidí je obecný nárůst mezilidské agresivity a vzrůst incidence vykořeněných lidí a „úchylů“ všeho druhu. Rodiny se masově rozpadají a z dětí jsou typem výchovy a působením okolí vychováváni sobci a bezzábranoví asociálové. To na ně má působit reklama: Nevaž se ( předsudky správného chování), odvaž se (ke svobodě bez hranic)!