HRŮZA A DĚS...

Hluboce mnou otřásla zpráva o mladících, kteří opili kočičku, poštvali na ni psa, natáčeli si celou tu hrůzu na video a náramně se u toho bavili... Hrůza a děs, spojená s velkou bolestí. Ano, bolelo mne to, co ta kočička prožívala a cítila... Jako bych tou číčou byla já, jakoby se to na mně někdo bez citu dopouštěl bezpráví. Také mne mrazilo, když jsem se na malinkou chviličku vžila do těch mladíků. To je hrůza -  lidičky, vždyť my jsme stejní jako oni... V každém z nás je kdesi v tajné přihrádce pod deseti zámky ukryta touha být větším a lepším než ten druhý. Máme vůbec právo soudit?

Nevím, kdo jsou ti mladíci. V jaké rodině vyrůstali, kolik obyčejného "lidského tepla" jim bylo dopřáno prožít. Nevím, jaké okolnosti je formovali, co všechno prožili, proč jsou tak citově okleštění. Nejdřív jsem si říkala, že na Zemi žijí dva druhy bytostí: Bytosti, které se na člověka jen podobají (mají lidské tělo, ale vše Lidské je jim cizí) a Lidé. Ale to je zase jen úvaha o tom, že já jsem lepší než oni. Protože "já" jsem "Člověk", kdežto oni "jen" bytosti člověku podobné. Také jsem si myslela, že ti nešťastní mladíci ani nejsou lidé, ale zvěř. To by zase byla urážka zvířat, protože zvířata nezabíjejí pro radost, zábavu či povyražení. Všechny tyto myšlenky jen posilují moje ego, pocit, že jsem lepší než oni, vždyť "já bych přece něco takového nedokázala"! Jenže, kdoví... Vraždit a týrat druhé lidi a vůbec slabší bytosti, které se nemůžou bránit, můžeme každou posuzující a kritickou myšlenkou. Není na nás, aby jsme soudili. Kdo z nás je bez viny? Kdo nikdy nikomu neublížil ani skutkem, ani slovem, ani myšlenkou či úmyslem... "Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem."

Ne, nejsem bez viny. Nemůžu hodit kamenem a nemůžu soudit. Nechci ty mladíky nijak bránit ani ospravedlňovat. To, co udělali je neomluvitelné. Snažím se jen pochopit, PROČ. Proč se takovéto zrůdnosti dějí. Proč jsme vždy připraveni odsoudit ale ne pochopit a pomoci. Ti mladíci jsou na tom hůře než ta umučená kočička. Chybí jim něco podstatného, co dělá člověka člověkem. Ale to už opět kriztizuji a to ničemu neprospěje... Tak tedy co? Je tak snadné ukázat prstem - "To oni za to můžou". Co když za to můžeme my všichni? Obzvláště my, co si s hrdostí říkáme, že pracujeme na poli Světla, zvyšujeme svoje vibrace, pomáháme planetě a lidstvu vzestoupit, modlíme se, meditujeme... A přitom možná docela blízko nás je duše zoufale volající o pomoc a my nevidíme, neslyšíme... Kolik je kolem nás týraných dětí, mužů či žen... Ne někde daleko, v totalitní zemi, ale u nás, v našem svobodném státě, možná přímo v našem domě, městě... Ale my jsme slepí a hluší. To až se zase ve zprávách objeví nějaká takováto zrůdnost, tak to nás nadzvedne. Protože my jsme lepší než oni, ty špatné musíme odsoudit...