QUO VADIS, ZEMĚ?

Lidé se často ptají, zdaje cesta, na které se ocitla lidská rasa, typická či netypická pro to, čím prošly civilizace na jiných planetách. Domnívám se, že existuje celá škála možností a zkušeností, které se mohly stát jiným lidem. Chápu, že některé mimozemské civilizace nikdy nezažily válku či konflikt. Pak jsou tu jiné, které patrně prošly stejnou cestou jako my, poučily se z toho a nakonec vytvořily mírumilovný svět.

Čím více se nějaká civilizace vzdálí od spirituality, tím více má sklony k násilí. Mám na mysli od skutečné spirituality, nikoliv od religiozity. Nyní pro „náboženství“ z větší části platí to, že se jedná o lidské machinace s vírou, které již s původním záměrem nic společného.

Když se civilizace odloučí od vrozené spirituality a zároveň rozvíjí ohromné rozumové a technologické prostředky, pak jsou konflikty nevyhnutelné. Země se nyní pokouší tuto dynamiku vyřešit. A my jsme proto zatím neudělali nic moc dobrého.

Je spravedlivé říci, že mimozemšťané by si měli být vědomi rizik a úskalí bouřlivého přechodného období, ve kterém se nyní nacházíme; přirovnal bych ho k přechodu lidstva z dětství do dospělosti… a nyní jsme v prodloužené pubertální fázi. Jsme plni zmatku a rebelií a snažíme se najít pevnou půdu pod nohama, zatím však nejsme dost zralí. A bohužel někteří z nás jsou jako pubertální hoši, kterým se dostali do rukou ruční granáty a již z nich vytrhli pojistky.

Pokud se podíváme na lidstvo a stav dnešního světa bez růžových brýlí, zjistíme, že právě to se nyní děje. Pokud se podíváme očima mimozemšťanů, poznáme, že je důvod k obavám. Z tohoto důvodu je pochopitelné, že mimozemšťané podnikli několik akcí, které zastavili naše snahy a přistřihli nám křídla, když jsme se pokoušeli vynést zbraně do kosmu (že se to stalo, víme ze svědectví několika svědků, kteří spolupracovali na projektu Disclosure).

Tyto akce by bylo možné pokládat za akt nepřátelství… Nicméně já se na to dívám jako na osvícený akt milosrdenství. Oni vědí, že bychom nemuseli být hrozbou jen sami sobě, ale i pro jiné světy. Hrome, naše technologie už dávno předběhly náš duchovní a sociální vývoj, což z nás, zcela upřímně, udělalo nebezpečné tvory.

Čas, ve kterém žijeme, je velmi důležitý, ale už se krátí. Dosud jsme se dostatečně neodchýlili od směru, který zaručuje vystříhání se velmi důležitých následků, které jsou přirozenými plody našeho zpátečnického a zaostalého chování. Když zkombinujeme výjimečné technologie s predispozicí zneužít vše, čemu nerozumíme a co neovládáme, pak nastane velmi nebezpečná situace.

Takže tyto mimozemské civilizace pečlivě monitorují Zemi. Nepochybuji o tom, že to je důvod, proč naši armádní svědci vyprávěli, že mimozemské koráby monitorují vojenské základny s mezikontinentálními balistickými střelami, zařízení na výrobu zbraní, vesmírné rakety a vypouštěcí zařízení. Chtějí si být naprosto jisti, že tyto zbraně nesmějí být použity, a proto sledují naše konání. Pokud se nám to všechno vymkne z rukou, došlo by k jejich intervenci, která by zaručila, že se nenaplní nejhrůznější scénář. Dostali jsme se do bodu, kdy Země skoncuje s břemenem, které jsme na  ni naložili, pokud my sami nedokážeme toto břemeno odstranit. Máme dvě či tři generace na nápravu; byl bych překvapen, pokud bychom mohli po stezce, na které jsme nyní, kráčet déle než padesát let.

(Vybráno z knihy Stevena M. Greera „Utajovaná pravda – zapovězené poznání“)