O SVĚTĚ, V NĚMŽ ŽIJEME
Tenhle úryvek z knížky Zdeňka Patrika mi hodně objasňuje to, co se děje kolem EDBUSY:
Vynálezci, objevitelé přírodních zákonů i čehokoliv jiného mívali kupodivu mnohdy podobné osudy. Věřte, že by to byl podezřele nepřehledný zástup těch, kteří museli nedobrovolně opustit tento svět jen proto, že se jim podařilo cosi objevit či vynalézt. Zastřeleni, oběšeni, utopeni, otráveni, upáleni, mnohdy setnuti nebo i jinak společensky znemožněni.
Giordano Bruno upálen pro svůj názor o mnohosti světů podobných Zemi, a o mnohosti života na nich. Kibalčič, raketový odborník – zastřelen. Roger Bacon uvězněn v klášterní kobce za své vize budoucnosti lidstva. Albert Einstein – nejen autor teorie relativity, který v dobré vůli dal svůj mozek k dispozici vědeckému výzkumu. Ti, kteří nikdy nic kloudného nevymyslí, se mu pomstili alespoň po jeho smrti. Mozek velkého muže tiše šplouchá nepoužitelný – nevratně rozpuštěn ve formaldehydovém roztoku. (Umístěn v lahvi od zavařeniny a pečlivě ukryt v krabici od okurek kdesi mezi prázdnými lahvemi od piva.) Nikola Tesla – jeden z největších vynálezců zejména v oboru elektrotechniky – znemožněn a jeho objevy raději zapomenuty. Tento geniální Srb – nepřeberná pokladnice geniálních vynálezů – zdroj inspirace pro podvodníky typu Edison, Marconi či Adsonvale, zemřel okraden, chudý a opuštěn. Prohlášen za šíleného mimozemšťana, programově pronásledován a zesměšňován, dlouhodobě nezaměstnaný, překonával svými objevy nejen možnosti své doby. Požár jeho laboratoře jakoby zdůrazňoval nutnost smést z povrchu země všechny vynálezy, které nesly jeho jméno. Mnohé z jeho objevů pak pojmenovali podvodníci a vykradači, jiné po jeho smrti skončily v archivech FBI. A on sám se stal pouze, jak také jinak, nezávadnou legendou, která již není nebezpečná svou překvapivou invencí.
Diesel utopen v moři při své plavbě do Spojených států, kde měl předvést svůj zázračný zážehový motor, který měl odzvonit benzínové dynastii. Mnohé vynálezy byly beznadějně a nenávratně skryty průmyslovými magnáty či bedlivými úředníky.
Je docela možné, že to je ten pravý důvod, proč dodnes používáme perfektně nalakované, luxusně drahé limuzíny, jejichž hnací jednotka úspěšně připomíná skvělé výdobytky techniky minulých století. Skvělé editory nepoužitelného tepla i roztodivných zápachů. Konstrukce motorů – nepatrně koordinovaný shluk muzeálních rozvodů, předpotopních přenosů kroutících momentů, téměř nahodilých explozí a až na mez únosnosti mučených materiálů. To má být div zázračného 20. století? Ano. Neboť by bylo nevhodné nevydělávat na tak skvělém materiálu, jakým je ropa. I kdybychom se měli stokrát udusit.
Ti šťastnější z vynálezců, kteří přežili, byli bleskurychle o své vynálezy okradeni pozorným oken nepřejícnosti. Mnohé objevy se tak honosí jmény, která by měla být spíše synonymem pro lež. A protože tomu tak není, je pravděpodobně vše v pořádku.
(Vybráno z knihy Zdeňka Patrika „Silnější než Däniken“ – 3. díl)