BEZDOMOVECTVÍ

Snad se již ani nenajde jedno jediné městečko, kde by se nějaký ten bezdomovec nevyskytoval. Máme tendenci tento problém zlehčovat, přehlížet, omlouvat sami sebe výroky „mohou si za to sami“, „jsou to jen alkoholici či nepřizpůsobiví občané“, „je to jejich karma“, „takový osud si vybrali sami“ a podobně. Najde se dost těch, kteří se o bezdomovcích vyjadřují (také smýšlí) pohrdlivě, pro naši mládež – lhostejno zda „zlatou“ či „normální“ jsou to jen „houmelesáci“, vhodný terč vtípků a opovržení. Kolik z nás – tzv. „normálních lidí“ v nich vidí naše méně šťastné bratry a setry, kolik z nás v nich vidí lidskou bytost s krásnou duší hodnou úcty? Kolik z nás tento problém raději úplně přehlíží a nepřemýšlí proč je to tak,zda se to dá nějak změnit, jak účinně pomoci? Je pomocí, když dáme žebráku či bezdomovci nějaký ten peníz či almužnu? A kolik z nás úplně odmítá dát něco těmto nešťastníkům jen pro alibistické přesvědčení, že „oni“ si za to koupí zas jen kořalku… Jsem za to, abychom dali vždy když můžeme a nezkoumali, na co náš milostivý milodar použijí. Je to jejich věc, jejich svobodná volba a my nemáme ani tušení, jak bychom se chovali v jejich situaci my sami. Jasně, že darováním jakékoliv sumy bezdomovci neřešíme problém. Ale alespoň to svědčí o tom, že nám není lhostejný osud toho či onoho bezdomovce. Ani když nějakému bezdomovci někdo daruje milion, stejně mu nepomůže – bezdomovec se bude snažit co nejdříve milion utratit, i když – kdo ví – možná že ne každý. Někomu se na ulici líbí, někoho to ponižuje, někdo se na ulici dostal vlastní neschopností, někdo souhrnem nešťastných okolností… Říci, že jsou na tom tak jak jsou, protože nežijí duchovním životem, myslí negativně a neumějí svůj život „tvořit“ podle zákonů přitažlivosti a podobně – je prostě krátkozraké.

 Co bezdomovec, to individuální problém.

Proč vlastně bezdomovci existují? Vždyť žijeme ve vesmíru hojnosti, všeho je dost pro všechny. To ano, jenže tato hojnost není rovnoměrně rozdělována a my, lidé, se musíme rvát o každou korunu. Jsme proto zlí? Ne, určitě ne, to jen náš současný systém je nastaven tak, že abychom mohli bydlet, odívat se, jíst, pít, bavit se, musíme něco dělat, abychom získali potřebné finance. Chodit do práce, podnikat, krást…

Být zlodějem – na to není každý stavěn, to je něco zlého, něco co bližním ubližuje. Kdyby každý řešil finanční zajištění svého života zlodějnou, byla by tady krutá anarchie. Osobní majetek je posvátný a my jej s fanatickým nadšením přijímáme a chráníme.

V čem je vlastně kořen bezdomovectví?

Jedním z rozvětvených kořenů příčin tohoto jevu je to, že nás od narození obelhávají. Učí nás, jak máme myslet, co je „normální“ a co ne, co je dovoleno a co ne… Jsme doslova „domestikováni“ a schopnost svobodně a nezávisle na médiích či názorech jiných lidí myslet je soustavně potlačována. Kdo vybočí z davu, je přinejmenším považován za blázna, podivína. Ale bylo i hůř: za svobodné myšlení odlišné od diktátu strany či lidu se dříve zavíralo do vězení. Dnes nám hrozí jen výsměch či nepochopení… Naše školství učí děti nesmysly a nepravdy, učí děti jak mají myslet, jaký mají mít názor na to či ono, ale nenaučí je tvořivě a svobodně myslet. Školní systém je nastaven tak, aby děti co nejdříve ztratily kontakt s tím něčím vyšším, se svou duší, s podvědomím i nadvědomím. Škola, rodina, okolí, výchova – všechno jen upevňuje v dětech podvědomé programy, vytváří psychické bloky a to i u dětí, které žijí v harmonické rodině. Vědomě i podvědomě se klade důraz na rozvíjení levé hemisféry a pravá je potlačována. Vyhnout se tomuto systému soustavného a trvalého domestikování, či vědeckého vymývání mozků podle vládnoucího paradigmatu prostě nelze.  Dokonalá domestikace lidské mysli pokračuje i po vystudování všech škol, jaké je jen možné vystudovat. Valí se to na nás z médií, obzvláště televize, ale je to všechno jen mistrné zakrývání pravdy bravurní míchanicí pravd, lží,  polopravd a pololží… A kdyby někoho napadlo svobodně myslet, jsou další prostředky, jak uvěznit lidskou mysl: zábava všeho druhu, užívání si, sport, adrenalin, mejdany a pařby, moderní hudba,honba za majetky a luxusem,náboženství a církve… Neříkám, že tohle všechno je zlé a měli bychom se toho vyvarovat – to určitě ne, jen si myslím, že i tyto zábavné věci máme dělat s plným vědomím a bděle. V poslední době také různá nová duchovní učení vyrůstající z pokřiveného kmene New Age… To všechno je zde proto, abychom nedejbože nezačali myslet! Myslet svobodně a zamýšlet se nad tím, proč je všechno tak jak je. Proto musí být naše mysl neustále atakována a stimulována „správným“ směrem.

 *pokračování*

Proč se vlastně musíme honit za penězi? Proč nás množství peněz tolik rozděluje? Proč jsou bohatí lidé stavěni na piedestal slávy a moci a jiní na okraj společnosti? Proč nám peníze vládnou, proč nám nevládne lidskost a soucítění, pocit sounáležitosti s každou lidskou bytostí. Toto rozdělení má zase dva kořeny. Jedním z nich je naše ego, který okolní svět jen podporuje a skromnost  či pokora jsou vysmívány. Druhým kořenem je celosvětový finanční systém. Obludný, vykořisťující systém postavený na ovládání lidstva mocichtivými zločinnými šílenci v pozadí, tzv. Elitou. Mají mnoho jmen: Skupina Bilderberg, Illumináti, svobodné zednářstvo, Incunabula a mnoho dalších. Ovládají světová média, světové obchody, přírodní a surovinové zdroje, ničí planetu, podporují šíření drog, násilí,genocidu, rasovou nenávist, revoluce a války… Tisknou stále víc peněz a přesto peníze všude chybí. Přitom již dnes bychom mohli mít veškerou energii téměř zadarmo a tato energie by byla čistá, z obnovitelných zdrojů. Kolik lidí ale o tom ví? Kolik lidí zná „Projekt Venus“? K tomuto projektu říkám ANO, ale ne v budoucnosti, je potřeba jeho principy začít budovat již dnes. V budoucnu takový projekt zřejmě nebude potřeba: až bude dokončena transformace, budeme mít úplně jiné potřeby, ale nebudou to potřeby energetické… Všechno se změní tak, že se nám teď o tom ani nesní.

 Jasně vidím dva hlavní kořeny bezdomovectví. Prvním je stávající paradigma, kdy je neustále posilováno ego každého jedince, čím se člověk stává slepým k utrpení svých bližních. Jsme tak vychováváni a domestikováni po celé generace. S tím souvisí vědecké a soustavné programování myšlení, které nám prostě nedovolí jasně si uvědomit, že „všichni jsou jeden“, že všechno souvisí se vším a že takový bezdomovec, kterého potkám na nádraží, je zrcadlovým obrazem mně samé – má stejně nádhernou duši, duši Bohem stvořenou a možno ještě krásnější a jasnější, protože takový osud si často vybírají před vtělením duše vysoce vyspělé. Nakolik  dokážu přijmout fakt, že on je já? Ano, to je velice těžké…

Druhým kořenem bezdomovectví je finanční systém. Systém, který nás rozděluje na bohaté a chudé, schopné a neschopné (a všehoschopné). Tento systém nám nedovoluje dělat to, co nás těší, co děláme ze srdce rádi, nedovoluje nám vyjádřit naši vrozenou tvořivost a v mnoha případech je problém již jen objevit svoji přirozenou tvořivost. Protože každý z nás musí měsíčně vydělat dost peněz na bydlení, energie, obživu sebe a svých dětí. Přitom žijeme v době, když by už peníze mohli skončit ve škarpě zapomnění. Již máme technologie, které nám umožňují vyrábět energie téměř zadarmo, máme technologie pro pohon aut a cestování bez letadel, fosilní paliva by se už vůbec nemusela používat, obrovská část výroby by již dnes mohla být plně automatizována…

Co říci na závěr? Dá se vůbec nějak pomáhat bezdomovcům? Myslím, že ano, a to přinejmenším dvěma způsoby: hmotným a duchovním. Pomáhat hmotně znamená, že můžeme dát bezdomovci nějaký penízek, jídlo či ošacení, či přispět nějaké charitativní organizaci pečující o bezdomovce.  Je to pomoc, ale pomoc, která neodstraní bezdomovectví jako takové. Užitečnější by bylo například zkupovat neobydlené domy za pár kaček, domy, které chátrají a nikdo se o ně nestará. A tyto domy pak můžeme dát bezdomovcům, ale ne tak – tady máte, je to vaše! Bezdomovci by si museli objekt opravit, rekonstruovat a my můžeme pomáhat stavebním materiálem, jídlem a pitím, umožnit jim v rekonstruovaném domečku přespávat. Bezdomovci by tak dostali šanci začít žít nový život a k rekonstruovanému domku by měli osobní vztah, což je něco jiného než jim jen bydlení darovat. A později by se mohli finančně podílet tím, že by nějakou částkou spláceli výdaje na rekonstrukci bydlení a mohlo by se pomoci dalším. Vím, že ne každý by to uvítal, že ne každý by to nechtěl jen zneužít. K tomu je potřeba být příkladem, svítit, milovat, odpouštět, učit a radit, atd.,  to však už je pomoc duchovní. Ono se jedno s druhým prolíná, jedno bez druhého nemá cenu.

Jak pomáhat duchovně? Už jen tím, že duchovně pracujeme, že prosvětlujeme svoji duši, zvyšujeme naše vibrace a tak podobně – pomáháme. Pomáháme měnit celý svět, každá světlá a pozitivní myšlenka má velkou moc. Rozpouštět své ego, usilovat o pokoru, učit se milovat a vidět v ostatních lidech sebe sama – to všechno má velkou sílu. Očima takovou změnu nemůžeme okamžitě vidět, musíme jen věřit, že to tak je, případně usilovat o otevření vnitřního, „duchovního“ zraku. Také vědomě napomáhat transformaci je důležité, jen přitom nesmíme zapomenout proč o to usilujeme a nezpyšnět. Vědomě můžeme posílat světlo a lásku všem bezdomovcům, lidem hladujícím, trpícím v různých válkách a podobně. Tím nejen prohlubujeme vlastní pocit sounáležitosti se všemi lidmi, ale také navyšujeme vibrace a pomáháme při porodu lepšího světa, Nové Země, kde nedostatek, neznalost, oddělenost, ovládání a rozdělení nebudou mít místo. Každá modlitba, každé dobré přání, každé uvědomění sounáležitosti se počítá.