ČLOVĚK

O člověku se hodně mluví, ale málo ví. Každá nevědomost je škodlivá, ale nevědomost o člověku je velmi škodlivá. Někdy je řeč o jeho základních a podstatných skutečnostech. Proto není žádný div, že se jeho obrazy velmi liší jeden od druhého a praktické důsledky, které se vážou ke každému z nich, jsou nejen velmi různorodé, ale někdy i velmi strašné a zhoubné.

Člověk je tajemství, které Bůh odhalil svým vtělením. Když se stal člověkem, zůstal i nadále Bohem. Tím poukázal na skutečnosti Boha i člověka. Zjevení tak odhaluje, že je člověk existenciálně navždy spojen s Bohem, takže by se oddělením od něj vrátil do nicoty.

"S Bohem spojený člověk nekonečně převyšuje člověka" (Pascal). Proto je pochopitelný jeho metafyzický neklid. Ani za nic se nechce zastavit na hranicích světa a dějin, ale je si i vědom, že je sám od sebe nemůže překonat. Puzen tím neklidem může se zastavovat u nabídek rádia, filmu, sexu, hmotného majetku a časného požitku, ale nikdy se jimi nemůže uspokojit a spokojit. Trvalá potřeba něčehoho nasněrovává k Nekonečnému.  "Člověku je přirozená touha po nadpřirozeném" (W. Kasper). Nechce dokonce ani hranice. To odhaluje jeho neobyčejnou povahu.

Člověk je větší než veškerá jej obklopující skutečnost. Není ani tak přírodní jako historická a kulturní bytost. Vůbec není tím čím je, ale tím, čím chce být. Jeho bytí není ukončeno. Rozšiřuje se i na to, co může být. Člověk na Zemi je příslibem, který se teprve na věčnosti vyplní.

(Vybráno z knihy Ljudevita Rupčiće " Medžugorje - brána nebeská a počátek lepšího světa")