"NIKDY NENÍ TAK ZLE, ABY NEMOHLO BÝT JEŠTĚ HŮŘ."
- Tak jak se máš, kamaráde? už jsem tě dlouho neviděl.
- Ále, jak... Jako každý normální člověk, stojí to za h....!
- Tak si to tak neber!
- Jsem optimista. Říkám si, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. To je snad jediné pozitivum v mém životě...
Tento rozhovor jsem mimoděk zaslechla na ulici. Nešlo mi do hlavy, jak takový výrok může být pozitivní. Lépe řečeno, jak někdo právě toto může považovat za pozitivum.
Slýchám to často. Můj dospělý syn přesně toto nedávno tvrdil a byl přesvědčen, že je to pozitivní věta. Protože momentálně přece není nejhůř... Já v tom opravdu nic pozitivního nevidím.
V první části jsou hned tři negativa. "Nikdy", "není" a "zle". Jak si s něčím takovým může mozek poradit? Takovýmto výrokem si lidé soustavně programují své podvědomí na to, aby se měli zle. Chudák podvědomí! Jak si s tím má poradit? Příkazy plní svědomitě - vždyť se ten človíček chce mít zle - tak proč je pořád nespokojený?!
Druhá část výroku "...aby nemohlo být ještě hůře" sytí podvědomí člověka příkazem: "Jak dnes, tak v budoucnu se chci mít zle, ba stále hůře." Podvědomý program člověka, který s oblibou používá zmíněné rčení je tedy takovýto: nespokojenost, smůla, neštěstí, nedostatek...
Přátelé, přemýšlejte o každém slovu, které pošlete do světa a o každé myšlence, která se ve vaší hlavě zrodí. Jak myslíte, co mluvíte, takový je váš život. Každé vyřčené slovo je potvrzením toho, co chcete a jaký život chcete žít. Proto vám radím: nahraďte tuto skrz-naskrz negativní větu jinou, pozitivnější. Třeba: "VŽDY JE TAK DOBŘE, ABY MOHLO BÝT JEŠTĚ LÉPE."
Když se vás kdokoli zeptá, jak se máte, odpovídejte vždy pozitivně. Podobné "lahůdky" jako: "...je to furt horší..." a "...nestojí to za moc..." úplně vypusťte ze svého slovníku. Místo toho odpovídejte:
- Každým dnem lépe!
- Je to stále lepší!
- Daří se mi skvěle!
TAK AŤ SE VÁM VŠEM DAŘÍ KAŽDÝ DEN SKVĚLE A STÁLE LÉPE.
